This text explores the intricate relationship between philosophy, perfection, and the love of truth. The author argues that the pursuit of perfection ultimately destroys the essential mission of philosophy, which must inherently result in failure and eventual silence. However, not every failure is philosophically legitimate. Drawing a distinction from the ancient Greek tradition of "unhiddenness," the text defines philosophy as a profound devotion to truth. Central to this view is the realization that the philosopher does not master truth; instead, truth possesses the individual, providing their only justification and identity. When philosophy prioritizes its own mastery or technical virtuosity, it ceases to be an experimental process and becomes a mere completion, marking the end of genuine philosophical inquiry. True philosophy requires a humble submission to truth as a sovereign power. Once philosophy becomes preoccupied with its own perfection, it loses its vital connection to the truth that transcends it, leading to its intellectual and existential demise.
[Filosofie a dokonalost / Láska k pravdě]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 2. 2000
- This is a part of the original document:
- 2000
[Filosofie a dokonalost / Láska k pravdě]
Dokonalost resp. snaha o dokonalost ničí filosofii v jejím bytostném poslání. Filosofie přímo z podstaty věci musí troskotat, musí selhávat, nakonec dokonce umlkat. Ovšem ne každé ztroskotání, ne každé selhání, ne každé umlknutí a mlčení je filosoficky legitimní. Filosofie je – to je ten „malý“ rozdíl od staré řecké tradice, která neměla pořádný pojem pravdy a místo něho měla jen „neskrytost“ a jen proto musela mluvit o moudrosti – láska k pravdě, a ještě víc touha po pravdě, odevzdanost pravdě – a to vše s vědomím, že já tu pravdu nemám, že nejsem jejím pánem, nýbrž naopak ona je pánem mým, nebo – jak říká Rádl – že ona má mne, že já nemám žádného vlastního opodstatnění leč v ní, že jsem tím, kým jsem, jen ve vztahu k ní a především v jejím vztahu ke mně. Filosofie, která se stará o svou dokonalost, o své mistrovství, o svou virtuozitu, přestává experimentovat, jen završuje – a to je právě konec skutečné, pravdivé, pravé filosofie.
(Praha, 000214-1.)