The text criticizes the ecological and 'green' movements for unknowingly reviving a Romantic prejudice that views nature as inherently good, harmonious, or even divine. This perspective ignores the reality that the natural world is defined by constant tension, conflict, parasitism, and predation. The author highlights a fundamental logical contradiction in this idealization: if we consider the natural order to be inherently correct, we must either accept all human activities as legitimate natural phenomena or unconditionally submit to all natural processes, including diseases and infections. This would ultimately lead to the rejection of modern medicine and any corrective interventions in natural occurrences. The analysis reveals that modern environmentalism often relies on moral projections rather than objective biological reality. Instead of a scientific understanding of ecosystems, the movement returns to outdated myths about the sanctity of nature, leading to absurd conclusions regarding human health and social progress. The article calls for a rational reassessment of the relationship between civilization and the biosphere, free from the burden of Romantic illusions about nature's innate goodness.
[Ekologické hnutí: předsudek o dobré přírodě]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 9. 2000
- This is a part of the original document:
- 2000
[Ekologické hnutí: předsudek o dobré přírodě]
S ekologickým hnutím a hnutím „zelených“ se – aniž by to většina jejich přívrženců a zastánců tušila – vrací starý předsudek tzv. nové doby, který v romantismu už jednou oslavil svůj návrat, totiž předsudek, že příroda tak, jak je, je čímsi dobrým až božským. (A nezáleží na tom, zda to někdo formuluje tak, že tak to stvořil Bůh.) Ve skutečnosti je „příroda“ plná napětí a konfliktů: existují paraziti, nemoci bakteriální i virové, býložravci požírají rostliny, šelmy požírají jiné živočichy, bobři staví hráze a upravují tak stav vody na vybraném místě atd. atd. Kromě toho platí, že člověk je původně také přírodní tvor. „Správnost“ přírodních pořádků by proto znamenala buď satisfakci pro veškeré aktivity člověka, který je přece vposledu také přírodním tvorem, anebo – nebudeme-li ho nadále považovat za přírodního tvora, ale budeme mu ukládat nějaké normy – respekt ke všemu, co se v přírodě děje a co se přírodního děje také v člověku a s člověkem, tedy např. také respekt vůči infekcím a jiným druhům chorob a odmítnutí jakýchkoli nápravných úkonů a opatření, zejména léčby jiné než „přírodní“, atp.
(Písek, 000902-1.)