This text discusses the origin of conceptual thinking and the nature of consciousness, arguing that these cannot be reduced to neurophysiological processes. The author posits that the establishment of concepts is a historical and cultural matter rather than a mere superstructure of sensory organs. A central theme is the intentionality of consciousness, which originates from a source distinct from physiology and is characterized by the inherent inaccessibility of another's consciousness. Interaction between different consciousnesses is mediated through empathy and interpretation rather than direct sensory verification. Furthermore, the work critically examines the definition of language, rejecting the notion that it merely labels sensory objects. True language is established and realized through narration and storytelling. This phenomenological perspective emphasizes that mutual understanding faces significant hurdles when communication moves beyond common experience or encounters active resistance. Ultimately, the text highlights the autonomy of consciousness and language as structures that transcend the purely biological framework.
Pojmovost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 1. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
Pojmovost
c) Vznik pojmovosti a ustavení pojmů nelze tedy z principiálních důvodů vykládat z neurofyziologie, protože to je záležitost jiné roviny a jiných kontextů, záležitost historická, kulturní. Ovšem to je jen fenomenologické stanovení, které neobjasňuje vlastní povahu oné zásadní rozdílnosti. Pomůžeme si proto schematem, z něhož bude patrno, jak intencionalita vědomí vůbec nenavazuje na fyziologii smyslových orgánů jakožto jejich pokračování a jakási nadstavba, ale že má zcela jiný zdroj. To, že intence vědomí vposledu konverguje s reaktibilitou našich smyslových orgánů, je ovšem záležitostí mnohem starší, vlastně hluboce před-lidskou (máme-li pod slovem „vědomí“ na mysli něco tak širokého, že to můžeme připsat např. i zvířatům atd.), nicméně zásadní překážkou přímého zkoumání tu je ta zvláštní okolnost, že samo vědomí druhé bytosti – dokonce ani lidské – nám vůbec není přímo přístupné, že jedinou cestou tu je vciťování a vmýšlení, tedy něco, co už nějaké vědomí, myšlení atd. předpokládá. Vědomí je přístupné jen samo sobě a přes ono vciťování a vmýšlení také druhému vědomí. To, že si při mých výkladech – snad! – něco uvědomujete, že si něco myslíte, je leda má vlastní interpretace, ale smyslově přímo neověřitelná. Tak, jako vy nemůžete nahlédnout do mého vědomí a myšlení, tak ani já nemohu nahlédnout do vašeho. Nicméně, jak všichni víme, nezdá se to ve většině případů být zásadní překážkou vzájemného porozumění – pokud ovšem nevybočíme z rámce běžných zkušeností. Problémy nastávají všude tam, kde se budu pokoušet vám sdělit něco, nač nejste zvyklí, nač nejste připraveni anebo čemu se dokonce aktivně bráníte vzpěčujete.
d) Dokud slova, tj. jakési zvláštní, více méně komplikované zvuky (a později jiné typy znaků, např. písmo apod.) označují jen věci smyslově vnímatelné, na něž lze poměrně snadno odkázat, nemůžeme ještě mluvit o jazyku v pravém významu. Jazyk se ustavuje a uskutečňuje teprve vypravováním, tedy narativně.
(Praha, 990103-3.)