This text examines Alfred North Whitehead's critical stance toward scientific materialism and causal determinism, which characterizes molecules as particles moving blindly according to abstract laws. Parallel to Husserl's critiques, Whitehead argues that concrete entities are essentially organisms rather than mere abstract material points. At the heart of his theory of 'organic mechanism' is the belief that the plan of the whole governs the characteristics of its subordinate parts. This implies that mental states are integrated into the organism's overall plan, thereby modifying the behavior of its molecules and electrons. Whitehead contends that moral responsibility necessitates that human will exerts an influence on physical processes within the body. His famous thesis asserts that an electron within a living body behaves differently than one in an inorganic environment, as it is shaped by the body's internal purpose. In this way, Whitehead bridges the gap between metaphysics and physics through the concept of interiority.
Niternost u Whiteheada
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 2. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
Niternost u Whiteheada
Whitehead se kriticky distancuje od přírodovědeckých konstrukcí, zejména pak spjatých s “obecnými mechanickými zákony“ a celým kauzálním determinismem. V tom připomíná kritiky pozdního Husserla. Cituje Tennysona o tom, že hvězdy se ženou slepě kamsi, a aplikuje tuto myšlenku na molekuly: každá molekula se prý žene slepě. Proti tomu uvažuje o tom, že molekula není „definitivně určena, aby byla tím, čím je“, bez ohledu na to, zda náleží do celku živého těla nebo zda je mimo každý takový celek. A uvažuje dokonce i o tom, že je „determinována“ také „stavem ducha“. Whitehead argumentuje, že přijetí individuální mravní odpovědnosti předpokládá, že akt vůle musí mít vliv na chování molekul v organismu, takže „molekuly se v těle nepohybují slepě“. Je třeba se rozhodnout: „buď se molekuly v těle pohybují slepě, anebo nikoliv. Pohybují-li se slepě, jsou pro úvahy o činnosti těla stavy ducha čímsi irelevantním.“ Whitehead je přesvědčen o důležitosti otázku „metafyzického statusu molekul“. Deterministická koncepce (Whitehead mluví také o materialistické koncepci) může fungovat jen v případě, že je aplikována „na nejabstraktnější entity, produkty logického rozlišování“. Ovšem konkrétní přetrvávající entity jsou ve skutečnosti organismy, „takže plán celku ovlivňuje všecky vlastnosti různých podřízených organismů, které se stávají součástmi tohoto celku“. Proto i duševní stavy se stávají součástí plánu celého organismu, a tím modifikují plány i oněch podřízených organismů, a to až po ty nejmenší, „například elektrony“. Odtud slavná a ovšem také silně kritizovaná Whiteheadova teze, že elektron uvnitř živého těla se chová jinak než elektron mimo tělo, „a to na základě plánu těla“. Whitehead staví proti „materialistickému mechanicismu“ novou teorii „organického mechanismu“. „Podle této teorie se molekuly mohou pohybovat slepě v souladu s obecnými zákony, ale „liší se svými vnitřními charakteristikami podle všeobecných plánů situací, do nichž se molekuly organismů dostávají“. (Momentálně mám k dispozici jen Bodnárův překlad, str. 140nn. , je třeba vyhledat anglické znění, snad je v Praze.)
(Písek, 990217-1.)