Tento text je záznamem filosofické úvahy věnované problematice fenomenologického rozlišení mezi pojmem a intencionálním objektem. Autor vychází z děl Bolzana, Brentana a především Husserlových Logických zkoumání, aby osvětlil, jakým způsobem se mysl vztahuje ke skutečnosti skrze pojmové konstrukce a jejich intencionální koreláty. Hlavní tezí je kritika limitů tradičního řeckého myšlení, které vnímá skutečnost jako soubor objektů „před námi“ (před-mětů). Diskuse poukazuje na to, že klíčové fenomény jako lidské já, svět či pravda nelze takto zpředmětnit, aniž by došlo k jejich zkreslení. Jako východisko z této krize předmětného myšlení je navrhován dialog mezi filosofií a uměním. S odkazem na Heideggera a Gadamera text argumentuje, že poezie a hermeneutika umožňují přístup k nepředmětným vrstvám bytí, které jsou čistě racionálnímu, pojmovému uchopení nedostupné. Filosofie a umění tak sdílejí společné kořeny v hledání nových cest k vyjádření pravdy.