This scholarly text offers a new conceptualization of the philosophical term "chórismos," which in the Platonic tradition denoted an impassable gulf between the world of ideas and their transient imitations. The author redefines this term as a specific site of dynamic transition between the sphere of pure non-objectivities and the world of "concrescent" unities that integrate both objective and non-objective aspects of reality. A central theme is the nature of this transition, which, from the realm of pure non-objectivities, takes the form of metaphorical "addressing" through non-objective appeals. Since no acting subject exists in this sphere, this addressing cannot be interpreted as a traditional action. The text further explores the ontological questions of perceiving these appeals and the distinctions between an entity's internal structure and its relationship to the external non-objective reality. A significant element is the concept of the "ecstatic" nature of reflection, viewed in its universal, cosmic scale. Chórismos is thus presented as a fundamental, dynamic interface of existence.
Chórismos (nové pojetí)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 9. 2016
- This is a part of the original document:
- 2016
Chórismos (nové pojetí)
Pro Platóna šlo o něco jako nepřekročitelnou propast mezi světem idejí a světem jejich přechodných napodobenin, „odlik“. Pro nás především jde o místo zváštního „přechodu“ ze „světa“ ryzích nepředmětností a „světa“ „srostlic“ obojího, tj. předmětností a nepředmětností, sjednocených v „konkrescentní“ jednoty. Užíváme onoho starého termínu v novém smyslu proto, že v jistém smyslu jde také o naprostou nezaměnitelnost a takřka „různo-rodost“ toho, o čem můžeme mluvit jako o nepředmětnostech, a toho, co má různé podoby spojenosti-nespojenosti dvou stránek, mezi nimiž může, ale nemusí být naprostá nepřekročitelnost. V případě pravých jsoucen-událostí jde o speciální formu „překročování“, které se významně liší podle toho, odkud a kam je překročováno, ale podle toho, jak jest tomuto překročování rozumět. Ze světa (říše) ryzích nepředmětností jde o „překročování“ velmi zvláštního druhu, kterému provizorně (a samozřejmě metaforicky) říkáme „oslovování“, rozumí se ovšem nepředmětnými výzvami. Přísně a přesně vzato tu vlastně nejde k žádnému skutečnému „překročování“, neboť tu nemůžeme uvést žádného kráčejícího a tedy ani žádného překročovatele. Každý takový „překročovatel“ musí být nutně „subjektem“, schopným překročovat, tj. schopným vykonávat nějakou aktivitu, nějaké akce. To tedy znamená, že ono zvláštní „překročování“ ze světa ryzích nepředmětností do světa „konkrescentních“ srostlic obou ,stránek‘ nemůže být chápáno jako „akce“: oslovení nepředmětnou výzvou není možno interpretovat jako akci, jako nějaký akt, neboť ten musí být vždycky někým vykonáván. Na druhé straně je jiným problémem to, můžeme-li zaregistrování či vnímání zmíněného nepředmětného oslovení chápat jako akci, překračující onu hranici či mez, jež odděluje konkrescentní jednotlivé subjekt-jsoucno do říše (světa) ryzích nepředmětností. A značným problémem je také to, jaký rozdíl máme vidět mezi eventuelním přechodem (překročováním) do předmětné stránky konkrescentního jsoucna resp. jeho předmětné stránky k jeho stránce nepředmětné na jedné straně, a na druhé straně mezi nepředmětnou stránkou konkrescentního jsoucna-události a světem ryzích nepředmětností. (Právě zde musíme důrazně trvat o tzv. ek-statičnosti reflexe, kterou však nesmíme redukovat na reflexi myšlenkovou a zbvati ji tak jejího univerzálního, tj. „kosmického“ charakteru.)
(Písek, 160901-1.)