This philosophical text examines the problematic application of the concept of causality to events and temporal processes. The author highlights the specific logical difficulties that arise when attempting to explain the emergence and perishing of an event through causal frameworks. It questions whether the beginning of an event can be regarded as the cause of its continuation or its end, concluding that emergence and vanishing themselves defy traditional causal explanation. The beginning of a process cannot be understood as a cause that already contains the entirety of the subsequent event. Being is thus viewed as an emergence from non-being and a eventual return to it. Although entities are generally governed by certain rules or regularities that ensure relative stability and consistency, the author allows for the possibility of exceptional occurrences and the emergence of something entirely novel. Ultimately, the text critically evaluates the limits of causal thinking within the context of the ontology of events.
Příčinnost a dění (událostné)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 3. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Příčinnost a dění (událostné)
Docela zvláštní problémy se objeví, když nějaké pojetí příčinné souvislosti uplatníme na událostné dění. Když se událost začíná dít, začíná se dít celá, nejen pouze ten její začátek. Právě tak platí, že hned tím okamžikem, jak se začne dít, zároveň končí; a končí nejen ten její začátek, ale zase končí událost celá. Jak se to tedy má s „kauzalitou“ uvnitř tohoto dění? Můžeme snad říci, že počátek události je příčinou jejího pokračování? Je snad celá událost skryta již v tomto počátku? A je počátek události příčinou jejího konce, tj. jejího zániku? Zejména však sám vznik a zánik nepřipouštějí kauzální vysvětlení (výklad). Počátek dění – pokud jej vůbec připustíme – musíme chápat jako něco, co nemá příčinu, v níž by bylo celé dění již obsaženo. Vznik a zánik – pokud je připouštíme – znamená, že jsoucí má počátek v nejsoucím, ale že v nejsoucím má také svůj konec, svůj zánik. Jsoucí pochází s nejsoucího, ale do nejsoucího také zaniká. Proti běžnému chápání však zůstává každé jsoucí (tj. dočasně jsoucí) pod „vládou“ nějakých pravidel (či pravidelností), díky kterým se nemůže leč výjimečně stát, že vznikne něco naprosto odlišného od jiných vzniklých jsoucen; ovšem nemůže to být ani vyloučeno.
(Písek, 150319-2.)