This text explores the nature of the origins of philosophizing and the methodology for introducing individuals to philosophical thought. The author fundamentally rejects the existence of any original or undisputed data that could serve as a fixed foundation for all subsequent knowledge. Instead of searching for unshakable starting points, the text emphasizes that any propedeutic approach must inevitably confront existing, uncontrolled, and often only superficially conscious biases. These thought patterns must be brought into focus and subjected to rigorous critical examination, a process that leads to deeper awareness and the elimination of ideas that cannot withstand scrutiny. A fundamental habit for anyone entering philosophy is the willingness to examine everything without exception, whether it be information from others or one's own unexamined thoughts. The author critiques the traditional concept of passive doubt, advocating instead for an active pursuit of the true state of things. Since no certainties exist at the start, philosophizing can begin with any subject, defining the path to truth as a complex process of uncovering and overcoming errors through continuous critical reflection.
Počátky filosofování
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 3. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Počátky filosofování
Ve filosofii nelze hledat nějaké „původní“, „orgiginérní“ údaje či jakákoli jiná „data“, která by představovala jakési nezpochybnitelné počátky a základy všeho dalšího filosofování (jak to chtěl na kontinentě např. Descartes nebo v jiné tradici empiristé aj.). Do filosofie je třeba nějak uvádět, ale je to v řádné formě možné teprve na určitém stupni duševního vývoje dítěte resp. spíše mladého člověka. Každý pokus o takový propedeutický přístup se pak nutně setkává s nějakými již nekontrolovaně zaujatými myšlenkovými přístupy, které jsou jen částečně (povrchně) vědomé a které je proto zapotřebí „přitáhnout“ blíže do centra pozornosti a podrobit přezkoumání. Výsledkem takového přezkoumání je pak nutně nejen větší a hlubší uvědomění myšleného a nějak předpokládaného, ale také a především vyloučení některých myšlenek, které z nějakých důvodů při takovém prověřování neobstojí. Někdy je možno při takovém postupu zůstávat jen při argumentaci, jindy lze doporučovat tu a tam odkazovat též na příklady z dějin filosofování. Základním návykem každého, kdo má být uváděn do filosofického způsobu uvažování, je akceptace toho, že přezkoumávat je třeba vše bez výjimky, ať už jde o informace přicházející od jiných lidí, nebo o dosud nekontrolované myšlenky vlastní. Určitě platí obecně zásada, že je třeba přezkoumávat vše; tradiční „omnia est dubitandum“ není vyjádřeno nejšťastněji, protože pochybování samo není dost aktivní a účinné, neboť není neseno úsilím o poznání pravého stavu věcí (vlastně pravdy). Praktickým důsledkem uvedeného přístupu (a zásad) je jistá relativizace významu toho, odkud a čím má uvádění do filosofie a vůbec vlastní filosofování začínat. Filosofování může začínat odkudkoli, může se začít zabývat čímkoli – záleží spíš na tom, co se jeví jako dobrá či lepší příležitost. Obecně pak lze říci, že je třeba vždy počítat s tím, že na počátku není a nemůže být nic jistého a pevného, nýbrž že je vždy třeba počítat s tím, že cesta k právě je složitá, protože spočívá v odhalování a překonávání četných omylů a chyb, jimž se nikdo bez kritického přezkoumávání nevyhne (a vyhnout nemůže).
(Písek, 140305-1.)