This text examines why perception and sensory experiences are problematic starting points for philosophical inquiry. It argues that sensory organs respond only to minute external stimuli, such as energy quanta or chemical ions, which are subsequently processed into information. A crucial role in this process is played by the active intervention of reason and understanding, through which we perceive the world as a collection of objective realities. Consequently, the world as it appears to us is, to a significant extent, our own construct. The author emphasizes that a vital philosophical task is the ability to distinguish between mere heaps or aggregates of elements—which may be organized or socialized within a biotope—and genuine wholes characterized by internal unity. This distinction leads to further fundamental philosophical problems. By highlighting the complexity of the relationship between the external environment and human consciousness, the text challenges naive empiricism and calls for a deeper investigation into the cognitive processes that shape our experience of reality.
[Vnímání jako problematický počátek pro filosofování]
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 29. 5. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
[Vnímání jako problematický počátek pro filosofování]
Proč nemůžeme ve filosofii začínat od vnímání (a od vjemů, počitků apod.)? Protože dnes už víme, že naše smyslové orgány jsou odkázány na jednotlivé malé (dost nepatrné) „popudy“ z vnějšího světa (z okolí), jako jsou energetická kvanta (světelná kvanta nebo zvukové vlny) či chemické ionty (pro chuť a čich) apod. A jsou to teprve naše orgány, které to vše zpracovávají na výsledné „informace“, které se v nějaké formě dostávají do našeho mozku a které si za pomoci a zejména díky významné aktivní intervenci rozumu (našeho porozumění a chápání) uvědomujeme jako skutečnosti (především a na prvním místě předmětné nebo aspoň z jejich předmětné stránky). To znamená, že když se nám svět jeví jako plný věcí, předmětů, předmětných skutečností, je to vždy zároveň náš výtvor (i když nejen náš výtvor!). A tak velice záleží na tom, dovedeme-li správně rozpoznat, zda určitá skutečnost je pouhou hromadou, byť různými způsoby upravenou a zorganizovanou (eventuelně „socializovanou“ do komunity resp. biotopu apod.), anebo celkem (byť různé úrovně sjednocenosti). A tím se dostáváme hned k dalším problémům.
140529-a
### 140529