The text explores the relationships between concepts and their hierarchical organization based on the principles of superordination and subordination. The author argues that establishing these relationships always involves comparing the content and the scope of the concepts. A fundamental tension exists: as a concept becomes more general and gains wider extension, it loses specific content. Consequently, abstract thinking inevitably moves away from concrete realities, which possess unique characteristics alongside general ones. The document describes abstract thought as a sieve that filters out unique properties of facts, regardless of whether more general properties are truly more significant than unique ones. Finally, the author questions the methodological productivity of focusing solely on the most frequent phenomena, suggesting that ignoring unique or less general features in favor of broad abstractions may limit the depth of understanding and scientific progress.
Pojmovost a komparace / Komparace a pojmovost / Srovnávání a pojmovost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 4. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Pojmovost a komparace / Komparace a pojmovost / Srovnávání a pojmovost
Vztahy mezi pojmy můžeme mj. posuzovat z hlediska jejich eventuelní nadřaděnost a podřaděnosti; to zahrnuje jejich eventuelní zařazení v hierarchii pojmů. Není to ovšem jediný druh vztahů mezi pojmy, na to nesmíme zapomínat. Nicméně tam, kde opravdu můžeme stanovit nebo najít určité vztahy v hierarchii, jde vždy o srovnávání (komparaci) jejich „obsahu“, tj. rozsahu jejich platnosti. Čím obecnější pojem, tím méně má „obsahu“, ale o to více nabývá na rozsahu. Proto každé zařazování pojmu nižší obecnosti pod příslušný pojem obecnější (pokud to je možné a platné) znamená jisté ochuzení resp. omezení, redukci jeho „obsahu“. Proto se zdá být docela zřejmé, že čím abstraktnější je myšlení (tj. myšlení, používající velmi obecných pojmů), tím se musí víc vzdalovat konkrétním skutečnostem, která se vyznačují tím, že vedle obecných vlastností mají také vlastnosti méně obecné a dokonce jedinečné. Takové myšlení tedy představuje jisté „síto“, díky němuž se od jedinečných skutečností (a jejich jedinečných vlastností) prostě odhlíží, a to bez ohledu na to, zda vlastnosti obecnější jsou vždycky významnější než vlastnosti méně obecné nebo dokonce jedinečné. To ostatně souvisí s tím, že soustředění na jevy nejhojnější nemusí být vždycky metodicky tím nejsprávnějším a nejproduktivnějším postupem.
(Písek, 130417–1.)