This text explores the relationship between freedom and determinism, challenging the view that they are mutually exclusive. The author argues that determinism is a fundamental prerequisite for meaningful free decision-making and activity. Rather than limiting freedom, determinism provides the necessary framework that gives actions sense and 'reason.' The document examines the concept of 'action at random,' which is often observed in lower organisms. These initial random behaviors are stored in memory, allowing subsequent actions to reach the level of purposefulness or 'telicity.' Even in instances where behavior appears strictly programmed by genetics or instincts, the text emphasizes the necessity of the subject's individual activity. A program cannot fulfill itself; it requires an inherent tendency of the subject to realize and execute it. Ultimately, individual activity serves as the bridge between a pre-existing program and its practical application, suggesting that freedom operates within, rather than outside of, deterministic structures.
Determinace a svoboda / Svoboda a determinace
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 31. 5. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Determinace a svoboda / Svoboda a determinace
Svoboda a determinace nestojí proti sobě, ale determinace je podmínkou a předpokladem svobodného rozhodování a svobodné aktivity. To, že je leccos tím či oním způsobem determinováno, umožňuje svobodnému rozhodování, aby mělo smysl, „rozum“. Aktivita, činnost, práce atd. – prostě každá akce může sice mít někdy na samém počátku života, tj. „bytí“ subjektu (pravého jsoucna), i do značné míry charakter jakési nahodilosti (např. Jennings o tom mluvil jako o „action at random“, německy to bylo překládáno jako „Aktion aufs Geratewohl“, Kozák tomu česky říkal „akce nazdařbůh“). Ale výsledky takových aktivit „nazdařbůh“ jsou zachovávány v paměti a do budoucna umožňují pozvednout aktivitu na úroveň šílenosti, „téličnosti“ (nehledě na to, že právě i v případě nižších organismů ony akce „nazdařbůh“ ve skutečnosti nejsou zcela nazdařbůh, ale jsou přece jen nějak „naprogramovány“ třeba „geneticky“; pravda je, že té skutečné povaze oné „neprogramovosti“ moc nerozumíme a že ji obvykle jen zaznamenáváme zvnějška a na dálku, navíc většinou jen statisticky, tedy jen její pravděpodobnost). Nicméně rozhodující je to, že sama naprogramovanost takové „akce“ nezbytně vyžaduje ještě individuální aktivitu příslušného jakkoli „naprogramovaného“ subjektu, které sama naprogramována být nemůže, ale naopak předpokládá jakési tíhnutí příslušného subjektu k naplňování, tj. uplatňování a provádění takového „programu“. A to platí i tam, kde ona naprogramovanost přímo bije do očí, např. v případě tzv. instinktivních aktivit, známých u hmyzu.
(Písek, 090531-1.)