This reflection critically examines Jan Patočka's notion that a philosopher must choose a theme and proceed to 'exhaust' it. The author suggests that this view is rooted in an older tradition that prioritizes philosophy as a formal literary work or a monumental system. In contrast, the text argues that the essence of philosophy lies in its response to current and situational challenges. The focus of philosophical thought should not be the construction of static systems, but rather the readiness to orient oneself within the world as a whole, particularly in new and unprecedented circumstances. A theme should not be artificially exhausted within a context detached from time and place; instead, it must be concentrated into the actual 'hic et nunc' (here and now). Philosophy is thus presented not as a finished book or product, but as a continuous intellectual preparedness to engage with reality in its situational complexity and wholeness, utilizing historical themes primarily as reference points for contemporary understanding.
Téma a jeho tzv. „vyčerpání“
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 1. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Téma a jeho tzv. „vyčerpání“
Patočka měl za to, že filosof, má-li prokázat svou schopnost, musí zvolit téma, soustředit se na ně a pak je vyčerpat. Obávám se, že v té věci byl ovlivněn jistou starší tradicí a atmosférou s ní spojenou, totiž předsudkem, že filosofie se musí prezentovat jako „dílo“, tj. literární dílo, jako kniha, jako tlustospis. Ve skutečnosti je filosofie naopak tam, kde se vyslovuje („řeší“) k něčemu aktuálnímu a situačnímu. To samozřejmě není jinak možné než nějakým odkazem k nějakému velkému „tématu“, tj. tak, že se dovolá něčeho, co už nějak někde a někým bylo vysloveno (a může se toho dovolat nejen jako nějaké autorita, nýbrž jako dokladu nějakého pochybení, nějaké scestné myšlenky a formulace). Těžiště filosofické myšlení však není v budování ani v druhotném osvojování (si) systému, ale v připravenosti se i v nových, dosud neprožitých situacích orientovat ve světě jako celku, tedy nikoli v nějakém ze světa vymezeném osvětí, a tím méně v nějakém úseku či výseku světa. Téma se vskutku uplatňuje a také musí řešit v dané situaci, nikoli tedy uměle v nějakém vybudovaném kontextu, vytrženém ze souvislostí místa i času; nejde o jeho „vyčerpání“, ale o jeho soustředění do aktuálního hic et nunc.
(Písek, 080117-2.)