This text presents a critical examination of the concept of "chronons" as hypothetical elementary units of time. The author argues that attempting to divide time into discrete, indivisible fragments is deeply problematic, as it seeks to explain the essence of time by reducing it to non-temporal elements. This idea revives the ancient philosophical traditions of Zeno of Elea and the atomists but fails to resolve the fundamental problem of temporality. If a chronon is homogeneous and lacks internal structure, it cannot account for the phenomenon of time; if it possesses an internal structure, the mystery of time is merely hidden within it. Furthermore, the text highlights the essential connection between time and gravity, as established by Einstein's general relativity. The author contends that physical models such as chronons and gravitons should not be constructed in isolation as particles. Instead, he proposes a paradigm shift toward conceptualizing these entities as "events." By moving away from the notion of static particles, it becomes possible to better understand the ontological nature of time and its intrinsic link to the structure of the universe.
Čas a „chronony“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 9. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Čas a „chronony“
Rozkouskovat čas na „chronony“, tj. jakési nejmenší kousky „času“, aby to byl ještě čas, a nikoli nečasový, bezčasový „bod“, se mi jeví jako vysoce problematická záležitost. Je to jen pokus jak znovu odvysvětlit čas a převést jej na ne-čas, na něco ne-časujícího a mimo-časového. Vlastně jde o obnovení myšlenky Zénóna z Eleje, až na to, že jeho spíš jen geometrické body jsou nahrazeny jakýmisi atomy času, tedy spíš po vzoru konstrukce Leukippovy a Démokritovy. Obrovský problém tím ovšem nebyl vyřešen, nýbrž „skryt“ dovnitř „chrononu“: buď takový „chronon“ nemá vůbec žádnou strukturu a je zcela homogenní (jako tomu bylo u starých atomistů), a pak zůstává záhadou, jak může jakýmkoli způsobem vyvolat to, čemu říkáme „čas“ (tj. fenomén času a časovosti); anebo je čas zatlačen do nitra chrononu, a pak nadále zůstává neobjasněným problémem, i když je takto skryt (a může být zanedbán). Zejména se mi zdá povážlivé, že se v tom ohledu zanedbává nepřehlédnutelná souvislost mezi časem a gravitací, jak na to přesvědčivě poukázal Einstein. „Chronony“ jako konstrukce, tj. matematicko-fyzikální modely, nemohou být konstruovány odděleně od jiných takových modelů či konstrukcí, totiž „gravitonů“. A navíc jsem hluboiec přesvědčen, že právě u nich bud zapotřebí skončit s představami nějakých „částic“ a začít s novým způsobem jejich mínění a myšlení jakožto „událostí“.
(Písek, 080924-3.)