This text reflects on the traditional understanding of philosophy as wisdom and argues that this dimension must never disappear from philosophical thought. The author recalls the historical respect accorded to the wise (sofoi), which did not stem from their encyclopedic knowledge or the accumulation of details—a tendency the Greeks mockingly referred to as "polymachia." Instead, true wisdom was valued for its ability to perceive what is essential and vitally important in a given moment and situation. This insight into fundamental connections allowed sages to offer valuable counsel. The reflection warns that even the most remarkable intellectual achievements cannot restore philosophy's former prestige if it abandons its role as wisdom. To maintain its significance, philosophy must constantly return to questions concerning the essence of things and avoid being consumed by the mere quantity of knowledge. Wisdom thus remains an indispensable element that defines philosophy's relationship to human life and the world.
Filosofie jako „moudrost“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 12. 12. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Filosofie jako „moudrost“
Z filosofie se nemůže a nesmí vytratit něco, co odedávna vyvolávalo jakýsi respekt a dokonce vysoké hodnocení „mudrců“, tj. moudrých, tzv. SOFOI. Odkud se vůbec bral tento zvláštní respekt: SOFOI, moudří byli ti, kdo dovedli v dané situaci a v dané chvíli poradit, poskytnout dobrou radu, a to proto, že toho věděli mnohem víc než ti, kdo o jejich radu žádali. Ale toto „víc“ nemělo znamenat, že jsou do momentální situace těch, kdo radu potřebovali, víc zasvěceni, že toho v detailech a do detailů vědí víc, že jsou více znalí podrobností. Takových „vševědů“ či „mnohovědů“ si Řekové příliš nevážili, jak je patrné z jejich posměšného pojmenování této tendence, tohoto sklonu jako POLYMACHIA. Moudří, mudrci se nevyznačovali množstvím (kvantitou) vědomostí a poznatků, ale tím, že znali to podstatné, to životně důležité. A právě+ tento moment musí zůstávat vždy zachován, nesmí se ztrácet, ba ani slábnout. Dokonce ani intelektuálně nejpozoruhodnější filosofické podniky nemají šanci, aby obnovily, restituovaly vážnost, jakou v některých dobách filosofie měla a jakou v jiných dobách naopak ztrácela.
(Písek, 081212-2.)