This text examines the slogan "Philosophy is for everyone," promoted by the University of London's online programs. The author questions the validity of this claim by comparing philosophy with mathematics. In mathematics, professionalization follows a linear path from simple arithmetic to complex subjects like calculus, which are not necessary for the general public. Philosophy, however, operates in the opposite direction. While a layman might perceive certain concepts as simple or obvious, the professional philosopher reveals their underlying complexity and problematic nature. Philosophy's professional path moves from the seemingly simple to a deep understanding reached through a demanding process that challenges common assumptions. Therefore, philosophy is not "for everyone" in the sense of being easy or universally accessible in its entirety. Instead, it represents a unique intellectual rigor where what appears intuitive is subjected to critical scrutiny. The abstract highlights that philosophical depth is achieved by navigating the immense difficulty of things that originally seemed straightforward.
Filosofie pro lidi
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 1. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Filosofie pro lidi
Londýnská univerzita (University of London) dělá prostřednictvím internetu (na adrese www.philosophypathways.com) nábor jednak pro zájemce o univerzitní studium filosofie, jednak pro již pro studující vysokoškoláky, jednak pro ty, co již mají hodně studia za sebou a mají v úmyslu získat diplom z tohoto oboru, a to vše pod heslem „Filosofie je pro každého a ne pouze pro filosofy“. To před námi musí vyvolat otázku, v jakém smyslu lze říci, že filosofie je pro každého: je opravdu pro každého stejně? Víme přece, že třeba matematika není pro každého stejně, přinejmenším nikoli ve stejném rozsahu. Tak třeba diferenciální a integrální počet je pro naprostou většinu lidí něčím, co po celý život vůbec nepotřebují (a pro mnoho z nich něčím, s čím se vůbec nikdy ani nesetkali, protože jim o tom nikdo ani ve škole nevykládal), zatímco pro matematiky specialisty je něčím tak samozřejmým jako násobilka pro obyčejné lidi. Už to samo o sobě nám nedovoluje prohlásit, že diferenciální nebo integrální počet je pro každého, nejen pro matematiky. A pokud bychom onu analogii chtěli dovést ještě dál, do ještě vzdálenějších důsledků, musili bychom předpokládat, že i ve filosofii existuje něco jako malá a velká násobilka, kteroužto „část“ nebo „složku“ filosofie by mohl a měl zvládnout snad každý, potom nějaká náročnější část, kterou by zvládli jen někteří, aniž by se ovšem směli pokládat za filosofy, a potom jakási nejvlastnější doména, které by se otvírala jen skutečným filosofům.profesionálům. Právě v tomto srovnání se ukazuje velmi přesvědčivě rozdíl mezi profesionalitou matematiků a filosofů: profesionalita v matematice směřuje od jednoduchého k složitému a náročnému, zatímco profesionalita ve filosofii jde právě opačným směrem, totiž od složitého, které se jen neznalci jeví jako jednoduchý, k jednoduchému, k němuž vede mimořádně složitá a náročná cesta, v níž se vždy znovu ukazuje nesamozřejmost a často vyslovená problematičnost toho, co se nám původně jeví jako jednoduché, názorné a přesvědčivé.
(Písek, 070120-3.)