This paper analyzes the concepts of "psyche" and "interiority" in the work of Pierre Teilhard de Chardin. Teilhard identifies psychic force as the key driving mechanism of the universe, directing it toward increasing complexity and consciousness. The author examines how Teilhard employs terms such as the "taste for life" to describe the fundamental energy fueling the evolutionary process. Although Teilhard does not view consciousness as a mere epiphenomenon, the text highlights his tendency toward a certain objectification and quantification of this psychic force, treating it similarly to physical magnitudes. The study argues against superficial accusations of panpsychism, focusing instead on a critical analysis of Teilhard's specific conceptual definitions. The analysis points out the persistent relics of traditional objectifying thought within Teilhard's evolutionary theory, where the psychic realm is perceived as a measurable variable influencing the cosmos's trajectory. This approach reveals a complex tension between his innovative spiritual evolutionism and the structural language of scientific description.
Teilhard de Chardin a „psychika“ / „Psychika“ jako zdroj aktivity (u Teilharda de Chardin)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 11. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Teilhard de Chardin a „psychika“ / „Psychika“ jako zdroj aktivity (u Teilharda de Chardin)
Teilhard de Chardin ztotožňuje „niternost“ a „psychiku“; spoléhá na to, že ona „síla“, která „žene“ vesmír směrem ke zkomplexňování (k centro-komplexitě), která vyvolává onen vesmírný jev „oživování“ a tlačí jej k dalším a dalším pokrokům, „má psychickou povahu“ (178). Teilhard používá vzhledem k úzké spjatosti této „psychické síly“ s životem také pojmenování „chuť žít“, a říká o ní, že to je „základní zpružina, která pohání a řídí vesmír po jeho hlavní ose komplexnosti a vědomí“ (179). A v tomto duchu dále potom např. hovoří o dobré i špatné rezonanci“ v „dávkování“ chuti žít, apod. Z toho všeho je naprosto zřejmé, že nepovažuje psychiku (resp. vědomí) za nic sekundárního či dokonce epifenomenálního, ale přece jenom má stále na mysli něco „předmětného. Nemám za to, že je smysluplné vytýkat tomuto pojetí nějaký „panpsychismus“, neboť každému mysliteli je třeba přiznat právo pojmově vymezit význam nějakého slova (v tomto případě duše resp. PSYCHÉ a psychika, psychično atd.) po svém. Jde mi však o něco jiného: Teilhard má, jak se zdá, sklon zařadit onu „psychickou sílu“ mezi ostatní „síly“ a pouze upřesňovat její charakter (např. jakožto proměnné a křehké veličiny apod.). Už ten termín „veličina“ (nem,ám po ruce francouzský text) sám ukazuje na to, že tu nadále zůstávají určité relikty onoho tradičního „zpředmětňování“ a snad dokonce jakési „kvantifikace“.
(Písek, 061111-2.)