This text explores the historical development and semantic shift of the terms "competence" and "competent." Drawing on etymological analysis and historical examples—ranging from Roman candidates for consul and papal contenders to early Christian catechumens—the author demonstrates that the original meaning of the word did not denote qualification, but rather the process of seeking an office or status in competition with others. Competence primarily signified rivalry and a state preceding the achievement of a goal (advancement); once the goal was reached or definitively lost, competence ceased to exist. The text explains that the modern meaning, which associates competence with ability or expertise, arose from narrowing the field of potential applicants to those possessing the necessary qualifications. This semantic transformation allowed competence to be viewed as a permanent trait in cases where the ultimate goal is unattainable or infinite. The author concludes by referencing the etymology of the root "petens" (seeker), confirming that competence originally characterized a shared pursuit of a limited objective.
[Původní a posunutý význam slov „kompetence“ a „kompetentní“]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 12. 1981
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1981]
[Původní a posunutý význam slov „kompetence“ a „kompetentní“]
Historie slova „kompetence“ (viz: Odo Marquard, Skeptische Betrachtungen zur Lage der Philosophie, in: 4078, str. 74nn.)1
Ve starém Římě se „competitores“ nazývali kandidáti na úřad konzula; „competentia“ byl jejich status, dokud se konzuly buď nestali, nebo stali – pak jejich competentia skončila.
Později, ale rovněž v Římě, byli „competentes“ nazýváni kandidáti papežství; competentia byl jejich status, dokud se papeži buď nestali, nebo stali – čímž ovšem jejich competentia rovněž skončila.
V Zedlerově (Johann Heinrich Z.) slovníku Großes vollständiges Universallexikon aller Wissenschaften und Künste, Halle/Leipzig 1732ff., čteme: Competentes byla ve staré církvi ona třída katechumenů, kteří byli až dosud dostatečně obeznámeni s křesťanským náboženstvím a tak připraveni ke křtu. Nenesli však tento název dlouho, jen od palmové neděle, kdy o křest požádali, do hodu božího velikonočního, kdy byli pokřtěni. Jejich competentia trvala tedy jeden týden. Podle Zedlera je tedy competent ten, kdo spolu s ostatními o něco žádá.
Kompetence tedy znamená jakousi rivalitu. Kompetentní je někdo, kdo 1. chce něco, co nechtějí všichni, 2. chce něco, co chtějí také jiní, 3. chce něco, co může dostat jen jediný nebo několik málo, 4. ještě nedostal, oč žádá, resp. nedosáhl toho, co chce. Neboť jakmile toho dosáhne (anebo definitivně nedosáhne), je konec s jeho kompetencí.
Proto nejsilnějším pojmovým opakem ke kompetenci není ani inkompetence, ani performance, nýbrž avancování (ev. arivance, ačkoli před tím termínem lze varovat). Kompetentní je ten, kdo chce avancovat, ale ještě neavancoval. Kompetence je eventuelní avancování, a to znamená především eventuelní neavancování.
Poznámky:
Etymologie slova ukazuje stejným směrem: petens je žádající, petent = žadatel. Předpona com- (con-) ukazuje na to, že žadatelů je víc, takže každý z nich je spolužadatel.
Posun smyslu byl umožněn tím, že žadatelem o něco určitého, zejména o funkci, úřad, vysvědčení, doporučení, potvrzení třeba o vykonané zkoušce apod. nemůže být prostě každý, nýbrž jen ten, kdo k tomu je kvalifikován. Tím je zúžen okruh možných žadatelů.
Kompetence v uvedeném smyslu může být trvalou kvalifikací v těch případech, kdy definitivní dosažení předmětu žádosti či požadavku je nemožné, protože jde o nekonečný cíl (srv. Broch).
Písek, 7. 12. 81
### 811207
1 V rukopise „nepřehledná ne neprůhledná“ (sic). – Pozn. red.