This text explores the specific foundations of the European intellectual tradition, which is built upon two distinct methods of overcoming myth and general religiosity. The first, the Greek philosophical type, distances itself from narrativity, dismissing it as unreliable and contradictory. Instead, it employs conceptual thinking to focus on the unchanging or the cyclical, thereby deepening the search for eternal truths. The second, the Hebrew type, does not reject narrativity itself but directs its critique against the worship of false gods and the underlying mythical lifestyle. Consequently, while the Greek approach leads to a focus on static concepts and timelessness, the Hebrew approach maintains a high valuation of time, history, and particularly the future. The study highlights how these two divergent paths—one seeking conceptual precision and the other emphasizing historical directionality—formed the unique character of European thought. This dual heritage defines the tension between rational order and temporal openness that characterizes Western civilization.
[Dvojí typ evropského překonání mýtu]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 1. 2001
- This is a part of the original document:
- 2001
[Dvojí typ evropského překonání mýtu]
Evropská myšlenková tradice ve své specifičnosti stojí dvojím typu překonání mýtu, nebo ještě přesněji, ale bez náležitého upřesnění trochu matoucím způsobem řečeno, na dvojím typu překonání obecné náboženskosti, obecné religiozity. Obojí typ můžeme v prvním kroku odlišit asi následovně: řecký typ se ostře distancuje od narativity, kterou považuje za nespolehlivé a často nesmyslné plkání a žvanění, v němž takřka nelze oddělit zrno od plev a které je vnitřně plné rozporů, zatímco hebrejský typ proti narativitě nic nemá, ale svůj odpor a své kritické útoky zaměřuje proti hlavnímu obsahu nejen mytického «povídání», ale celého (životního) zaměření, možno říci «stylu života», totiž zaměření na «falešné bohy». V důsledku toho dochází v řeckém (filosofickém) překonávání mýtu k jakési polovičatosti v tom, že je zachovávána orientace na to, co se nemění, eventuelně na to, co se vždy znovu vrací, a za pomoci pojmovosti se tato orientace vlastně ještě prohlubuje a precizuje, kdežto v hebrejském typu překonávání se zachovává vysoké ocenění času a především budoucnosti.
(010109-1)