This text explores the nature of truth as a light that reveals reality in its authentic form. The author criticizes the traditional reductionist view that equates truth merely with reality showing itself as it is, emphasizing that truth cannot be separated from the light it sheds. The text addresses Heidegger’s concept of "Sein-lassen" (letting-be), arguing that truth is essentially situational and transformative. By revealing reality in its true light, truth exposes the inherent inadequacy and "untruth" of any given situation, thereby perspectively reshaping it. Truth is not a passive reflection of what exists, but a dynamic challenge to perceive imperfections and understand the necessity of their correction. Every reality inherently includes an element of untruth that demands rectification, and truth serves as the catalyst for this restorative process, urging a movement toward ontological and practical alignment with its own "rightness."
Pravda
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 3. 2000
- This is a part of the original document:
- 2000
Pravda
Ve světle pravdy se každá skutečnost ukazuje ve své skutečnosti (ve své skutečné podobě, ukazuje svou pravou tvář či podobu, tj. ukazuje se v pravém světle, atd.). Může se tak ovšem ukázat právě jen ve světle pravdy, což znamená, že na onu pravdu a její světlo nesmíme přitom zapomenout: bez pravdy se nikdy nemůže skutečnost ukázat v pravém světle. Z toho pak vyplývá, že to pojetí, které redukuje tento „fenomén“, toto FAINESTHAI na to, že v pravdě se skutečnost ukazuje, jak jest, musí být – po dlouhých věcích, kdy se mohlo rozšířit jako předsudek – soustavně a neúnavně odhalováno jako chybné a mylné. Proto také opakovaný Heideggerův důraz na „Sein-lassen“ v sobě tuto mylnost nějakým způsobem zachovává, a to právě vyslovením onoho „lassen“. Pravda je sice situační, protože je vždy zamířena do jisté situace, ale tím, že tuto situaci a její složky ukazuje v pravém světle, ji ve skutečnosti (nepředmětně) dotváří a tím perspektivně přetváří, neboť v pravém světle se každá situace ukazuje jako nedostatečná, nepřiměřená své vlastní „pravosti“ – a tedy jako v nějakém směru „ne-pravá“ a ergo hodná nápravy. K pravé podobě každé skutečnosti náleží také tato ne-pravost a zároveň potřeba napravení. Pravda je vždy také výzvou k vidění ne-pravostí a k porozumění, jak nezbytné je každou ne-pravost napravovat.
(Praha, 000301-1.)