This text explores the concept of purposefulness in nature and provides a critique of the prevailing reductionist approach in modern science. The author points out that many natural scientists remain staunch defenders of strict causality and metaphysics, often rejecting teleology as a valid scientific category. While purposefulness has historically been attributed primarily to biology and living organisms, the author argues that to explain the origin of life scientifically, we must admit certain prerequisites for the emergence and rise of purpose even at the pre-biological level. The author criticizes attempts to explain the origin of life solely through chance or the struggle for survival, suggesting that such explanations lack true scientific rigor. Instead, the proposal is made to assume certain types of tropisms within the realm of the pre-living. By moving beyond mechanistic models and reductionist interpretations, the text calls for a broader understanding of evolutionary processes that accounts for the continuity of purposefulness from inanimate matter to living beings, challenging the boundaries of contemporary scientific thought and seeking deeper foundations for the rise of teleology.
[Účelovost v přírodě: kritika redukcionismu]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 9. 2000
- This is a part of the original document:
- 2000
[Účelovost v přírodě: kritika redukcionismu]
Ve Vesmíru se objevila neobyčejně zpozdilá polemika proti samému pořádání konference či sympozia o účelu a účelovosti v přírodě. Redukcionisté mezi přírodovědci jsou dnes snad nejneprůstřelnějšími obhájci a zastánci kauzality a vůbec metafyziky. Od dob Aristotelových (přinejmenším) se účelovost přisuzuje živým bytostem, životu, životní pochodům. A tak je pochopitelné, že mechanistický (později všelijak vylepšovaný, ale nadále redukcionistický) způsob výkladu zápasil proti myšlence účelovosti především v biologii. Dnes ovšem se nelze na tuto rovinu omezovat, protože vznik účelů a účelovosti ve světě živých bytostí je třeba také „vědecky“ objasnit – a to po mém soudu nepůjde, pokud nebudeme schopni nějaké předpoklady vzniku a dalšímu vzestupu účelovosti připustit i na úrovni předživého. Názorněji řečeno: vznik života nelze vysvětlit bojem o život, takže zbývá jen náhoda. Vysvětlovat vznik života náhodou (náhodami, nesčíslným množstvím náhod!) však nevypadá moc vědecky. Mám za to, že tak, jako v biologii nelze pomíjet nejrůznější tropismy, musíme předpokládat jistý typ tropismu (tropismů) také v říši předživého.
(Praha, 000920-1.)