This text explores how the Apostle Paul and the author of the Gospel of John utilized philosophical frameworks in early Christian thought. Paul, a Hellenized Jew, incorporated specific Greek terms into his writings but primarily theologized them rather than constructing a comprehensive philosophical system. He distinguished between worldly philosophy based on human tradition and a philosophy according to Christ, which he viewed as desirable. In contrast, the author of Johns Gospel undertook a deliberate philosophical project, most notably in the Prologue. By introducing the concept of the Logos, John established the universal sovereignty of Christ as the true light that enlightens every human being, regardless of their recognition of it. The analysis highlights Johns connections to Philo of Alexandria and even pre-Socratic traditions. While Pauls use of philosophy remained fragmented, Johns approach represents a systematic attempt to present the Christian message through a philosophical lens, emphasizing its universal relevance in the ancient world.
[Využití možností filosofie u Pavla a Jana]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 2. 1999
- This is a part of the original document:
- 1999
[Využití možností filosofie u Pavla a Jana]
Po Pavlovi, helenizovaném Židu, který prošel školou Gamalielovou, ale zároveň načerpal jakousi znalost helenistického myšlení (a uměl také řecky, byť jen KOINÉ své doby), se pokouší využít možností filosofie i autor janovského evangelia. Zatímco Pavel myšlenkově pracuje jen s některými řeckými termíny, které ihned jakoby „teologizuje“, ale nepokouší se ještě o postavení myšlenkové stavby, o uskutečnění širšího filosofického záměru, „Jan“ (budeme tak psát o autorovi pro stručnost, i když víme, že nešlo o jednoho z apoštolů, což měl naopak autor v úmyslu, neboť tím měla být podtržena závažnost textu, a to bez sebemenšího úmyslu něco neprávem předstírat) takový filosofický pokus skutečně podniká. Pavel zůstává u odmítání různých filosofií dvojího typu, totiž „podle podání“ (tj. tradice) a „podle prvků světa“, ale považuje jiný typ filosofování, totiž filosofii „podle Krista“, nejen za možnou, ale pravděpodobně i za žádoucí (alespoň u něho nenajdeme ani náznak distance v tomto směru). Záleží zajisté na tom, jak budeme je příliš stručnou a také zjednodušenou trojí charakteristiku interpretovat. Naproti tomu u Jana to je v prologu provedeno bez nejmenších pochybností filosoficky a dokonce záměrně způsobem, který poukazuje na naprostou, univerzální svrchovanost LOGU (opět významný filosofický termín), interpretovaného jako „pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět“, a to bez ohledu na to, zda je jako takové poznáno a za takové uznáno. Je tu zřetelné navázání např. na Filóna, ale musíme počítat i s konotacemi tak tradičními, že nás vedou i před Sókrata.
(Praha, 990228-2.)