This 1968 text reflects on the position of Christianity in the modern world, countering Ludwig Feuerbach’s mid-19th-century predictions of its inevitable disappearance. The author argues that Christianity is currently undergoing a transformative crisis leading toward renewal rather than death. A central theme is the development of a genuine ecumenical movement that transcends historical divisions and political motives. The text emphasizes that addressing modern global challenges requires rigorous intellectual collaboration across various disciplines, including sociology, science, and philosophy, rather than just theology. In the Czechoslovak context, this effort manifested in the Ecumenical Seminar in Jircháře, active since 1963, which focused on the relationship between faith, myth, and history. The document concludes by announcing the April 1968 formation of the Ecumenical Movement of Intelligentsia and Students (EHIS). This organization aimed to engage the academic community in applying Christian values to contemporary social and theoretical problems during a period of significant political change.
Křesťané a moderní svět
docx | pdf | html
◆ article, Czech, origin: 28. 7. 1968
- in: Tvář, 3, 1968, n. [0], p. III–IV (příloha – Církve)
- in: Tvář, 3, 1968, n. 1, p. VIII–XI (příloha – Církve)
Křesťané a moderní svět [1968]
Už je tomu pět čtvrtí století, kdy se německy čtoucí veřejnost mohla v předmluvě k druhému vydání nejslavnější Feuerbachovy knihy, totiž Podstaty křesťanství, setkat s autorovým sebevědomým přesvědčením, že ve svých spisech „ostrými tahy vykreslil historický rozpad křesťanství“ a že „ukázal, že křesťanství již dávno vymizelo nejen z rozumu, ale i ze života lidí, že to již není nic jiného než utkvělá myšlenka, která je v nejkřiklavějším rozporu s našimi pojišťovnami proti ohni a na život, s našimi železnicemi a parními vozy, s našimi sbírkami obrazů a soch, s našimi vojenskými a odbornými školami, s našimi divadly a přírodopisnými kabinety“. Od té doby přispěly mnohé události k obezřetnějšímu hodnocení budoucnosti křesťanství v moderním světě. Není pochyby o tom, že křesťanství prošlo (a ještě stále prochází) obrovskou vnitřní i vnější krizí; všechno se však zdá nasvědčovat, že to není krize k smrti, ale krize k životu.
Po staletích po prvé se zejména katolická církev zdá účinně zbavovat těžkého traumatu, do něhož ji uvrhlo tzv. západní schisma; ekumenickému úsilí, které zprvu vyrůstalo především v pluralitních podmínkách protestantismu a jehož rozšíření na sféru pravoslaví bylo bohužel motivováno (z obou stran) především politicky, se teprve díky pronikavým vnitřním proměnám katolicismu otevřela ta pravá, tj. skutečně ekumenická perspektiva. V této nové situaci se pak nutně dostává do ostrého světla planetární a přímo kosmický charakter křesťanského úkolu oslovit celý svět a každého člověka, vyřídit do každé situace svou „dobrou zvěst“ a dokumentovat konkrétnost této zvěsti účinnou praktickou pomocí právě tam, kde se nesnáze zdají být nejnepřekonatelnější. Nemá-li však jít o pouhou „duchovní útěchu“, nýbrž o reálnou pomoc celému člověku, o účinnou pomoc na všech rovinách individuálního i společenského života, pak se dnešní ekumenické křesťanství neobejde bez náročné myšlenkové práce, na níž se musejí podílet nejlepší křesťansky orientovaní odborníci všech oborů: nejen tedy theologové, ale taky sociologové, ekonomové, psychologové, lékaři, přírodovědci, technici, pedagogové, právníci, historikové, umělci i uměnovědci atd. atd.; v neposlední řadě jistě i filosofové.
S tímto vědomím se před šesti lety rozhodla malá skupina křesťanských intelektuálů v nejprve nepravidelné a později zcela pravidelné intenzivní práci seminárního charakteru najít společný jazyk i novou teoretickou i praktickou orientaci v dnešním světě a především v naší společnosti. Díky mimořádnému porozumění vedoucích představitelů Komenského bohoslovecké fakulty v Praze mohla být od podzimu 1963 zahájena pravidelná činnost Ekumenického semináře v Jirchářích; účast brzo dosahovala počtu 80–100 osob. Rozhodnutí věnovat se na prvním místě teoretickým otázkám (okruhu témat: mýtus, víra, dějiny) a pokusům o novou, společnou reflexi víry jakožto životní orientace, založené na důvěře v budoucnost a v ní zakotvené nakloněnosti k činu, se ukázalo jako šťastné a prozíravé. Ovocem této několikaleté ekumenické spolupráce je nadějná konvergence obnovného a obrodného usilování uvnitř jednotlivých církví, které bylo umožněno mj. novou politickou situací v našich zemích a na kterém se účastníci Ekumenického semináře intenzivně podílejí.
Nová situace však vyžaduje nejen pokračování, ale rozšíření i prohloubení dosavadní práce. Počátkem dubna letošního roku se sešli účastníci jirchářského semináře spolu s bývalými členy Akademické YMCA (Studentského křesťanského hnutí) a zvolili přípravný výbor Ekumenického hnutí inteligence a studentstva (EHIS). Organizace vypracovala stanovy, předložila je úřadům a požádala o registraci a schválení činnosti; pracovat hodlá mezi středoškolskými a vysokoškolskými studenty a vůbec mezi inteligencí. Nová činnost bude zahájena, jak se očekává, počátkem října; start bude veřejnosti oznámen tiskem a přihlášeným zájemcům písemně. (Další informace lze najít např. v Křesťanské revue 32/1965, str. 12–151 a ve Studentovi 4/1968, č. 22 z 29. května, str. 3.)2
1 Článek „Perspektivy ekumenické práce u nás“ (pozn. red.).
2 Článek „Křesťané a společnost“ (pozn. red.).