The text examines the nature of concepts and their relationship to thought and external reality. The author argues that although concepts are inherently tied to the process of thinking, they possess a degree of autonomy because they point toward other concepts and external "things" (res). These things constitute the factual "background" of concepts, preventing thinking from being reduced to mere subjectivity. Thinking is thus inextricably linked to realities that are not inherently part of the mind nor primarily dependent on it. While thought can retroactively influence this background, it can only do so indirectly. A crucial aspect of this relationship is the connection of mental activities with the physical actions of the subject. It is through physical performance, which cannot be reduced to purely mental acts, that thought actively engages with the external sphere. Concepts therefore serve as a bridge between subjective consciousness and objective reality, where their validity is conditioned by the integration of thought into a broader framework of human activity.
Pojmy a jejich „zázemí“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 10. 2018
- This is a part of the original document:
- 2018
Pojmy a jejich „zázemí“
Pojmy jsou záležitostí myšlení, bez myšlení nijak nemohou obstát. Přesto mají vůči myšlení (a to vůči příslušnému myšlení, které jich užívá) jistou svébytost či samostatnost, a to proto, že svým vztahem (přesněji: některými svými vztahy) míří mimo právě to myšlení, které jich užívá, a to jednak k jiným pojmům a tím i jinému myšlení, jednak k „věcem“ (věc = res), jež vůbec nejsou (resp. nemusí být) součástí ani složkou jakéhokoli myšlení. A právě tyto „věci“ představují jakési věcné „zázemí“ pojmů (a tím ovšem i myšlení, které s těmi pojmy pracuje). Myšlení proto nikdy není pouhá subjektivita, jak mají za to skeptikové; myšlení má nepřehlédnutelné a nenahraditelné vazby ke „skutečnostem“, které nejenom že nejsou součástí a ani složkou příslušného myšlení, nýbrž nejsou v jistém ohledu ani druhotně závislé na onom myšlení, podržují si proti němu jakousi svébytnost a samostatnost. Myšlení může zpětně (a jen zpětně, tj. rozhodně ne přímo) ovlivňovat toto zázemí, k němuž se prostřednictvím pojmů (ale i představ, pocitů, dojmů a ,zkušeností‘ jiného typu) vztahuje. Ovšem tento vztah myšlení (a tedy i pojmů) ke „skutečnostem“ se může „realizovat“ (uskutečňovat) jen vazbou myšlení na jiné aktivity téhož myslícího subjektu, jež nezůstávají pouze na půdě myšlení a myšlenkové aktivity, nýbrž zasahují aktivně do sféry fyzických výkonů (které na pouze myšlenkové výkony nelze redukovat).
(Písek, 181020-1.)