This text, dated June 1945, examines the nature of divine omnipotence, critiquing hyper-romantic or overly theoretical views that would render God inactive. The author argues that omnipotence must be understood through the lens of God's will and absolute freedom. Since God is perfectly free, He acts solely according to His own purposes and cannot be compelled to act against His will. The reflection also addresses the problem of evil and sin. It posits that the existence of sin does not contradict God's existence or power; rather, it is allowed because God chose to grant humanity the freedom of choice between obedience and sin. This temporary allowance is seen not as a divine failure, but as a deliberate method and path toward a higher goal. Ultimately, the text suggests that God's sovereignty is maintained even while permitting human moral autonomy as part of a greater teleological design.
[Boží všemohoucnost]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 6. 1945
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1945]
[Boží všemohoucnost]
Někteří lidé si představují všemohoucnost Boží tak, že by nakonec Bůh nesměl dělat vůbec nic, aby neporušil svou všemohoucnost. Takovýto „hyperromantický“ názor je ovšem neudržitelný. Příliš se teoretizuje a pro samé spekulování, co všechno může Bůh učinit, se zapomíná, že Bůh může také něco chtít. A jestliže Bůh něco chce, pak opět něco jiného nechce (totiž to, aby se stalo jinak, než on chce), a pokud se to týká jeho činnosti, pak ovšem nemůže dělat to, co nechce (neboť jsa naprosto svobodný, nemůže být donucen, a tak kdyby něco dělal proti své vůli, mohl by to dělat jen ze své vůle, a poněvadž zcela jistě jeho „království není roztrženo“, nemůže dělat nic proti své vůli).
S tím souvisí i tvrzení, že „Bůh neexistuje, nebo alespoň se teprve rodí“, neboť by nemohl dopustit pro své zásadní a základní vlastnosti takové rozbujení hříchu a vlastně hřích vůbec. Jistě, že Bůh nemůže chtít, aby byl hřích (a on také nechce), ale to neznamená, že hřích nemůže být, neboť zároveň může Bůh chtít dát člověku možnost úplně svobodného rozhodnutí mezi poslušností a hříchem – samozřejmě, že tu nejde o ustoupení ve věci hříchu, nejdále snad dočasné ustoupení, ale není to vlastně vůbec ustoupení, neboť je diktováno pouze vlastní vůlí – zřejmě pro nějaký záměr. Je to prostě cesta, metoda, způsob dosažení cíle.
17. června 1945
### 450617