This text provides a philosophical analysis of the concepts of emergence, extinction, and change. The author critiques the common understanding of emergence as a sudden appearance, characterizing it as an inaccurate and schematic abstraction. He argues that both emergence and extinction are ongoing processes rather than sharp, discontinuous breaks. The text examines formal methods that attempt to define change by comparing sets of static elements at different points in time. Such approaches are found wanting because they reduce change to the mere appearance or disappearance of discrete components without actual continuity. By attempting to construct change from immobility, these methods effectively eliminate the concept of change itself. The author rejects the reduction of change to combinations of immutable entities, asserting that such intellectual constructions contradict everyday experience. Ultimately, the work questions what kind of continuity can exist beyond immobility and seeks a more adequate way to grasp the nature of change.
[Vznik, zánik a změna]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 9. 1958
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1958]
[Vznik, zánik a změna]
Je zřejmé, že musíme především upřesnit pojmy „vznik“ a „zánik“. Vznikem můžeme jednak rozumět náhlou přítomnost, náhlé objevení nějaké věci, jevu; to tenkrát, když chceme podtrhnout novost, neodvoditelnost této věci. Ale takové chápání je vždy nepřesné. Takový vznik je vždy abstrakcí, a nadto při exaktním vyšetřování prokazatelně nepřesnou, schematickou, v jádře chybnou a nepřípustnou abstrakcí. Také vznik je proces, a nikoli čistý, náhlý a ostrý zlom. Věc lze ukázat nejzřetelněji formální cestou. Jestliže chápeme danou situaci jako množinu a, b, c, …, n, pak v následující situaci a1, b1, c1, …, n1 lze jako vznik označit, objeví-li se nějaké k1, k němuž nenajdeme žádné k v předchozí situaci. Naproti tomu zánik je tam, kde k žádnému j nenajdeme odpovídající j1 v situaci následné. Co to však znamená? Pro všechny členy množiny první, k nimž lze najít příslušné členy s indexem 1 z množiny druhé, platí, že trvají beze změny. Naproti tomu ve zbývajících případech se změna redukuje na objevení, resp. zmizení nějakého členu bez jakékoli přípravy, bez jakékoli kontinuity. V podstatě věci pak tkví, že každá změna je analyzovatelná tímto způsobem, a tedy převoditelná na objevení, resp. zaniknutí některých prvků dané sestavy. Jistě je zřejmé, že tato metoda fakticky eliminuje jakoukoli změnu; jinak řečeno: je-li změna něco jiného než vznik a zánik v tomto diskontinuitním smyslu, pak není tato metoda schopna změnu vůbec postihnout. To je důsledkem toho, že tato metoda je vlastně pokusem o konstrukci změny z nehybných členů, tedy z nehybnosti, neměnnosti.
Jak tedy rozumět lépe změně? Je změna absolutní kontinuita? Existovaly pokusy, jimiž měl být popřen vznik a zánik. Většinou však znamenaly krok zpět, protože chtěly změnu redukovat na kombinace neměnností. Hlavně však odporovaly zkušenosti, prohlašujíce ji za pouhé zdání. Byly to pouhé konstrukce, odtržené od běžných zkušeností, od denního, praktického života. Kontinuita garantovaná neměnností není a nemůže být řešením. Jaká jiná kontinuita však může existovat a v čem spočívá?
21. IX. 58
### 580921