Význam Rádlova pojetí pravdy
docx | pdf | html ◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 10. 1967

Význam Rádlova pojetí pravdy

Jircháře, E<kumenický> s<eminář>

25. 10. 67

Mým cílem nebude dnes nějaká systematická analýza Rádlova promýšlení otázky pravdy, dokumentovaná mnoha citacemi a snažící se přesně postihnout všechny detaily jeho myšlenkového pokusu v tomto směru. Taková analýza byla provedena již několikrát, dokonce již před poslední válkou (J. B. Kozákem, a zvláště Janem Patočkou); sám jsem se věcí také již několikrát zabýval a něco z toho bylo i otištěno nebo alespoň v různých podobách předneseno. Chtěl bych dnes spíše vydat počet, resp. ozřejmit důvody, proč se domnívám, že tu nejde jen snad o to, že mi je Rádl filosofem milým a blízkým, ale že jeho myšlení má eminentní význam pro dnešní českou filosofii, a zejména pro její budoucnost. Jde mi na prvním místě tedy o význam Rádlova myšlení, zejména jeho promýšlení otázek pravdy.1

  1. Význam Rádlovy filosofie pro dnešní filosofické myšlení u nás.

    1. Světový stav – musíme se stát duchovními a myšlenkovými současníky nejpronikavějších světových myslitelů.

    2. Filosofii nelze jako celek vzít a prostě přenést, „přeložit“ a vydat třeba kompletně nějakého myslitele – a myslet, že vše (podstatné) je hotovo.

    3. To, k čemu dospěli jinde jiní, musíme provést tak, abychom neztratili domácí kontext a kontinuitu.

    4. Rádl je mimořádná postava právě v tomto ohledu; jeho filosofie je reflexí určité významné duchovní a politicky praktické linie naší národní historie (již od reformace, ale zejména Havlíček – Masaryk –).

    5. Rádlova filosofie má po mém soudu neobyčejně pevný a nosný myslitelský, „metafyzický“ charakter, ale nebyla provedena do konce, a zvláště nebyla dovedena na tu precizní pojmovou atd. úroveň, bez níž je dnešní seriózní filosofie nemyslitelná.

    6. V Rádlovi je tedy nač navázat a je co precizovat – na úrovni myšlenkového, pojmového aparátu, dnes nezbytného a samozřejmého, ale jím a přes něho je možno navazovat na dlouhou a podstatnou domácí linii.

    7. Na tomto základě je potom možná konfrontace s největšími mysliteli století; ze zkušenosti mohu říci, že Rádlova myšlenková škola je vynikající průpravou k takovým konfrontacím.

  1. Součkova zmínka o Kupkovi (pokus o srovnání Rádla s Jaspersem); přihlédněme k některým formulacím (2 okruhy – 2 citáty).

  1. Proti filosofii bytí – důraz na praxi.

  2. Obrat, „metanoia“ filosofie (Čsl. národ, KR).2 Minulost a budoucnost; umístění „pravé skutečnosti“.

  3. Souvislost pravé skutečnosti a praxe: to pravé = co má být. Praxe = realizace toho, co má být. Ergo: má být právě praxe.

  4. Svobodný výklad – pokus:

  1. Vlastní výklad: pravda není shoda; není to vůbec věc, ale to, co umožňuje naše jednání a myšlení. Ne však to, co předchází, ale výzva z budoucnosti! (Změna: nejprve „už předem“.) (Vývoj. theorie 548.)3

  1. Pravda a potřeba „synergie“; co má být. Dějiny a dějinná podmíněnost; přesahování jako zdroj dějin. Poměr k minulosti.

  2. Víra jako nakloněnost k činu; čin je primární, poznání pravdy je jen služebníkem.

  3. Pravda jako „pravá skutečnost“.

### 671025

1 Jedná se o přípravné poznámky k článku Víra a filosofie, in: Křesťanská revue, 35, 1968, č. 6, str. 126–132 (srv. také pozdější vydání: Víra a filosofie, in: L. Hejdánek, Filosofie a víra. Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti II, Praha 19992, str. 57–66). – Pozn. red.

2 J. B. Souček, Theologie a filosofie, Praha 1944 (srv. také pozdější vydání: Theologie a filosofie, in: týž, Slovo – člověk – svět, vyd. L. Brož, Praha 1982, str. 96–120). – Pozn. red.

3 E. Rádl, Filosofie a theologie, in: Křesťanská revue, 1, 1927–1928, č. 1, str. 2–7. – Pozn. red.