This text presents a philosophical analysis of the concept within the framework of the relationship between the intentional act and the intentional object. The author argues that a concept cannot be identified with an intentional object but must be understood in close connection with the act of consciousness or thought itself. While an intentional object remains outside the act's internal structure, the concept functions as a tool that organizes and structures this act. Through concepts, the thought act focuses on specific intentional objects and, subsequently, on reality. The text emphasizes that a concept is primarily a means of self-organization and self-control for thinking. The author warns against confusing the living concept as a dynamic tool of thought with its objective model. Reflecting on the nature of concepts reveals the limits of our understanding of life processes, viewing thought as a process internally established through conceptual structure. Ultimately, the essay defends the specific status of the concept as a constitutive element of mental activity rather than a mere passive object.
Pojem
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 1. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Pojem
Předpokládáme-li odlišení intencionálního předmětu od intencionálního aktu, musíme se rozhodnout, kam přiřadíme pojem. Je zřejmé, že jej nemůžeme přiřadit k intencionálnímu předmětu, ale zůstává otevřenou otázkou, jak máme chápat vztah mezi pojmem a aktem vědomí (resp. myšlení). Nemůže být dostatečnou pomocí, budeme-li chtít pojem interpretovat jako pomůcku či nástroj myšlení, pokud se nebudeme pokoušet objasnit širší souvislosti; v jistém smyslu také intencionální předmět lze chápat jako nástroj myšlení. Rozdíl mezi obojím musí být specifikován, např. ve shodě s Husserlem lze mít za to, že intencionální předmět není součástí ani složkou intencionálního aktu, zatímco funkce pojmu spočívá právě v tom, že dovoluje, aby se myšlenkový akt strukturoval právě určitým způsobem, tj. tak, že se zcela jednoznačným způsobem zaměří jednak k určitému intencionálnímu předmětu, a přes něj a s jeho pomocí na nějaký reálný předmět nebo skupinu (třídu atd.) předmětů. Jestliže se má sám myšlenkový akt vnitřně organizovat pomocí pojmů resp. má-li se myšlení vůbec organizovat (strukturovat) pojmově, pak musíme pojem hledat v nejužší spjatosti s myšlenkovým aktem. Snad tu není zapotřebí zacházet příliš daleko, neboť nám zatím z větší části uniká povaha sebesprávy u životních projevů vůbec. O svém myšlení toho nevíme o moc víc než o svých životních projevech všeobecně, snad s tou výjimkou, že jsme schopni z větší blízkosti (jak se nám zdá) nahlížet jeho povahu v reflexi (a předtím v různých prereflexích a protoreflexích). Pojem je tedy především nástrojem sebeorganizace a sebekontroly myšlení, který ovšem funguje pouze v těsné, nerozlučné spjatosti s příslušným intencionálním předmětem. Chtít předmětně myšlenkově modelovat ´pojem´ a chtít potom za pomoci tohoto modelu, tj. intencionálního předmětu, myšlenkově uchopit sám „živý pojem“, je už předem pochybné. Chtít však obojí zaměnit by znamenalo hrubý přehmat a omyl.
(Praha, 930121–1.)