This text presents a profound analysis of the nature and structure of the concept, focusing on the distinction between the mere "concept of a concept" and the actual, "real" concept. The author reflects on the historical evolution of how this phenomenon is understood, critically engaging with past interpretations such as those of Kant and Hegel, which often conflated the concept with reason itself. A central theme is the investigation of the inherent one-sidedness of traditional European conceptual thinking, rooted in ancient Greek philosophy. The text questions whether this one-sidedness is an inevitable trait of all conceptual thought or if it characterizes only a specific historical type. It proposes the necessity of developing a new form of conceptualization to overcome existing limitations. According to the author, the path toward this new way of thinking requires a deep and penetrating insight into the nature of the "old" thinking we still inhabit. This philosophical inquiry serves as a call to redefine the tools of human cognition and seek a more comprehensive understanding of rationality within the European intellectual tradition.
Pojem
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 2. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Pojem
To, oč nám jde, není především – a už vůbec nikoliv pouze – objasnění „pojmu pojmu“, nýbrž objasnění povahy a struktury samotného „skutečného“ pojmu. To sice nelze provést bez upřesnění „pojmu pojmu“, ale cílem není toto upřesnění samo o sobě. A právě v této věci není marné se trochu podívat o takových pět, šest desetiletí zpět, abychom uviděli, jak docela jinak a zejména hlouběji, podstatněji se otázka dnes klade. Dnes by snad už nebyla možná taková poznámka (dokonce poznámka pod čarou), jakou najdeme v knížce Emanuela Horna z r. 1932, kterou budu raději citovat: „Der Vorwurf Hegel´s und auch Schopenhauer´s, Kant hätte über den Begriff selbst nicht reflektiert, ist nicht angebracht. Der Vernunftbegriff ist ja nichts anderes als der ´Begriff des Begriffes´.“ (Der Begriff des Begriffes, str. 81.) Mám sice dojem, že proti této poznámce by protestoval sám Kant, ale o to nejde; dnes by snad už nebylo možné zaměňovat otázku pojmu s otázkou rozumu, a to ani v podobě záměny „pojmu pojmu“ za pojem rozumu. Myšlení, které pracuje s pojmy, je nepochybně výkonnější než myšlení předpojmové. Je ovšem také jednostranné. Otázkou však je, zda tato jednostrannost musí provázet každou pojmovost, anebo zda to je jednostrannost charakterizující docela určitý typ pojmovosti, totiž ten, který má svůj původ ve starém Řecku a který se prosadil v dosavadní evropské myšlenkové tradici. Musíme se v tom případě tázat, jakým jiným způsobem pojmovosti bych se měli napříště (případně také) vybavit. Abychom o tom mohli s užitkem vůbec začít uvažovat, musíme se pokusit co nejpřesněji a do hloubky poznat právě ono nedostatečné myšlení, v němž stále ještě sami vězíme. Cesta k novému myšlení vede pouze a výhradně přes co nejpronikavější nahlédnutí povahy myšlení dosavadního, „starého“.
(Berlín, 930221–2)