This text explores the philosophical definitions of actuality and the subject within the framework of event ontology. The author specifies actuality as the "hic et nunc" presence that serves as the dividing line between the past and the future. Actuality is defined as the locus where future entities enter into being and subsequently transition into the past. Central to this discussion is the subject, which is viewed not as a passive point but as an active, performing center essential for the occurrence of any complex event. The subject acts as the topos through which non-being passes into being and immediately returns to non-being as the past. By integrating past and future potentials into the unity of a true event, the subject ensures ontological coherence. This "hic et nunc" actuality is described as the seat of the subject. The text emphasizes the dynamic nature of existence, highlighting the subject's role in the continuous process of actualizing reality and maintaining the continuity of events.
Aktuálnost jako „hic et nunc“ / Subjekt a jeho „sídlo“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 10. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Aktuálnost jako „hic et nunc“ / Subjekt a jeho „sídlo“
Přísně filosoficky musíme upřesnit slovo „aktuální“ a „aktuálnost“ na aktuální přítomnost jediné určité jsoucnosti, která právě jakoby rozděluje bylost a budost pravé události. (Necháme proto stranou to, jak se těchto slov běžně užívá ve smyslu jakési naléhavosti apod.) V tomto našem smyslu tedy je každá konkrétní aktuálnost zároveň místem („bodem“), v něm (či skrze který) dochází k jak k uskutečňování nejblíže budoucí jsoucnosti, tj. jejího příchodu do aktuality, tak k odbourávání (likvidaci, zániku) právě aktuální přítomnosti a jejímu převodu (přechodu) do jsoucnosti nejblíže minulé, „bylé“. A toto místo budeme také označovat jako „subjekt“: subjekt je „místem“, „toposem“, kudy přichází nejsoucí a jímž prochází do jsoucnosti, aby okamžitě (tedy v co nejkratší době, nikoli však bodově) aktuálnost opouštělo a přešlo znovu v nejsoucí, tentokrát ovšem ji „bylé“, minulé. Musíme si ovšem přitom stále připomínat, že všechny nejsoucí „jsoucnosti“ (tedy bylé i ještě nenastavší) jsou tímto místem přechodu, tj. „subjektem“ integrovány v celek pravé události. Nejde tedy o žádné pasivní „místo přechodu“, nýbrž o velice aktivní, výkonné centrum, bez něho by se žádná (vyšší než nejnižší) událost vůbec nemohla dít. Dalo by se možná říci, že ona aktuálnost „hic et nunc“ je „sídlem“ subjektu.
(Písek, 121028-1.)