This text analyzes Heidegger’s interpretation of the Greek concept OYSIA as constant presence and evaluates its relevance for contemporary thought. The author argues for a necessary distinction within the meaning of presence by examining the structure of an event. An event is defined as a unity in time and space, remaining present throughout its entire duration from beginning to end. Consequently, past phases and future phases are also present in a specific way whenever a particular actual phase is manifested. The being or essence of an event thus signifies this holistic presence, which cannot be reduced to any single, currently manifesting phase. By emphasizing that all non-actual phases are co-present as parts of the whole, the author redefines being as the temporal integrity of the event. This approach moves beyond a point-like understanding of presence toward a more comprehensive ontological framework of eventhood.
Bytnost (OYSIA, Wesen, bytí)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 12. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Bytnost (OYSIA, Wesen, bytí)
Heidegger vykládá řecké chápání OYSIA ve smyslu „bytí“ jako „trvající přítomnost“ [„Das Verstehen des Seins aus dem ,ist‘ im Sinne der beständigen Anwesenheit (ούσία)“ – 4530, § 33, S. 97/or. 69.] Pro mne je ovšem otázkou, může-li toto pojetí být jakkoli užitečné pro dnešní myšlení, a pokud ano, za jakých podmínek resp. pod podmínkou jakých změn. Zřejmě je nezbytné provést náležité rozlišení mezi dvojím významem onoho „anwesen“, tedy mezi tím, jak je v daném momentu událostního dění (v dané „fázi“, která ovšem nikdy není „bodová“) „přítomno“ to, co se právě ukazuje, a tím, co se sice právě neukazuje (ale ukazovalo se již dříve, anebo se teprve má ukazovat), tedy mezi bylostí a budostí oné události, o kterou jde. Událost sama jako jednota v čase a prostoru je „přítomna“ po celou dobu svého dění, tedy od samého svého počátku, až po svůj vlastní konec. V důsledku toho ovšem všechny již proběhlé „fáze“, jakožto i všechny „fáze“, které teprve mají proběhnout, jsou také nějak „při tom“, když se právě ukazuje jedna z nich, totiž právě ta „aktuální“. Všechny tyto momentálně ne-aktuální fáze jsou po celou dobu trvání události „přítomny“, protože přítomna je sama událost jako celek A jsou přítomny díky tomu, že jde o celek, tedy protože k tomu celku náleží a jsou v něm spolupřítomny. „Bytí“ (event. „bytnost“) události tedy znamená tuto přítomnost, kterou nelze zaměňovat se žádnou jednotlivou právě aktuální, tj. právě se ukazující fází oné události.
(Písek, 091219-2.)