This text explores the fundamental distinction between perception and experience, identifying their temporal scope and historicity as the primary differentiating factors. While a perception is always particular and tied to a specific moment (whether present or remembered), experience is inherently historical, constructed through repeated perceptions. The author argues that perception only acquires "meaning" when situated within a broader experiential context; without this background, a perception cannot possess significance. The document further examines the lowest forms of perception, defined as sensitivity or reactivity—the basic capacity of a subject to respond to environmental stimuli. These primordial forms of receptivity are difficult to access directly and are assumed when moving beyond causalism toward an explanation based on reactivity. Ultimately, the work clarifies the relationship between individual perception, the historicity of experience, and the subject's fundamental reactivity, which serves as the foundation for any meaningful engagement with the surrounding environment.
Vnímání a zkušenost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 2. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Vnímání a zkušenost
Mezi vnímáním (vjemy) a zkušeností (zkušenostmi) je třeba vidět rozdíl především v jejich časovém rozsahu: vjem je totiž vždycky partikulární, a to ať v případě, že je aktuální, nebo v případě, že si naň vzpomínáme). Naproti tomu zkušenost má „historickou“ povahu a je postavena na více, případně mnoha opakovaných vjemech. Zároveň ovšem je třeba připomenout, že „vnímání“ se jen v nejnižších formách může obejít bez jakéhosi zkušenostního pozadí či „prostředí“. Proto mluvíme o tzv. ,smyslovém´ vnímání (a obdobu najdeme v mnoha jazycích), protože jen na zkušenostním základě může jakýkoli vněm mít také „smysl“. (Smysl totiž může cokoli „dávat“ jen v širším kontextu – bez kontextu nemůže nic „smysl“ mít.) Takové nejnižší formy „vnímání“ jsou nám velmi těžko dostupné; spíše je (zatím) musíme jen předpokládat, pokud opustíme kauzalismus a budeme vše vykládat reaktibilitou (schopností na něco reagovat). Reaktibilita se totiž právě zakládá na jakési formě sensitivity, tj. vnímavosti vůči něčemu v „okolí“ subjektu (jen subjekt může být schopen akce, a tudíž také re-akce.) A právě ony nejnižší formy senzitivity čili vnímavosti nepředpokládají (nemohou předpokládat) žádné formy smyslovosti resp. smyslového vnímání (a asi tím méně jakékoli formy zkušenosti, leda opět nějaké primitivní resp. primordiální).
(Písek, 060204-2.)