This text explores the ontological relationship between unity and being, asserting that anything not unified cannot be considered a true being. A fundamental distinction is drawn between a mere heap of elements and an integrated whole. While a heap is simply a collection of separate entities, a genuine whole is formed through a process of unification that requires the active participation of its constituent parts. These components cease to be mere parts when they engage in creating and maintaining the integrity of the whole. If unity is imposed solely from the outside, the result is an aggregate or a conglomerate rather than a true whole. Consequently, a genuine being must be internally integrated. Without such internal cohesion, it remains an inauthentic being, possessing only an apparent unity perceived by an external observer. The text highlights that true existence is conditioned by active unification and internal integrity, which differentiates authentic wholes from mere external groupings or apparent entities.
Jednota a jsoucno
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 23. 8. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Jednota a jsoucno
Co není nějak sjednoceno, nemůže být považováno za jsoucí. To znamená, že tři jsoucna vedle sebe (třeba blízko sebe nebo zcela vzdálená, ale nespjatá žádnými sjednocujícími vztahy) zůstávají třemi jsoucny, ale nestávají se – jako trojice jsoucen – žádným samotným jsoucnem. V tom smyslu je třeba velmi pečlivě a přísně rozlišovat, jde-li o pouhou hromadu, „složenou“ z nějakých jsoucen, nebo jde o nějak integrovaný celek, který není z oněch jsoucen „složen“, nýbrž vytvořen sjednocením, zcelením. A takové vytvoření zcelením předpokládá ovšem aktivní účast oněch původně „složek“, které přestávají být pouhými složkami právě svou angažovaností při vytváření (a udržování) celku, jehož se aktivní účastní. (Kdyby se takového utváření neúčastnily, mohly by ony složky být nejrůznějším způsobem drženy pohromadě zvenčí, ale vždy by výsledkem byl pouhý slepenec, ale nikdy skutečný „celek“. Takže pravé jsoucno m usí být celkem, tj. musí být vnitřně integrováno, sjednoceno. Pokud tomu tak není, zůstává jsoucnem nepravým, tj. jen jako jsoucno se jevícím a v onu jen zdánlivou jednotu spojeným pro přístup (např. pohled) vnějšího pozorovatele (či spíše činitele).
(Písek, 060823-3.)