This text examines the internal temporal structure of an event, challenging the assumption that change consists merely of a sequence of independent and unrelated states. The author argues that the succession of states within an event is not arbitrary but follows a specific sequence where certain phases are necessarily prior to others. A central thesis of the work is the rejection of a purely linear understanding of time as a mere chain of "before" and "after" relations. Instead, every actual state is viewed as being essentially and internally linked to both its past and its future. Consequently, an event is understood as an organic whole that is present in each of its individual moments. Each partial state relates to the event as a total entity, thereby disrupting an atomistic conception of time. The text emphasizes ontological continuity and the internal interconnectedness of processes that constitute an event's identity over time, suggesting that understanding an event requires perceiving its wholeness through its current manifestations.
Událost – časová struktura
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 9. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Událost – časová struktura
Předpoklad, že nějaká proměna resp. nějaká série proměn je pouze střídou na sobě nezávislých a spolu nesouvisících stavů, je čímsi nezdůvodněným, a navíc také nepravděpodobným, neboť ze zkušenosti (pochopitelně „své“) víme, že některé stavy spolu souvisí aspoň tak, že popravidle jdou za sebou v určité posloupnosti, zatímco jiné naopak s touto posloupností nejsou v žádném (nebo alespoň v žádném podstatném) vztahu. Zdá se proto, že musíme předpokládat, že v některých případech jsou po sobě následující stavy (konstelace) nejen důležité, ale přímo rozhodující pro posouzení, zda tyto stavy spolu souvisí tak, abychom mohli předpokládat, že některé jsou nezbytně dřívější než jiné, zatímco jiné mohou následovat teprve po oněch předchozích. V každém případě platí, že posloupnost aktuálních „stavů“ událostného průběhu nemá nikdy charakter pouhého vztahu mezi „ante“ a „post“, tj. nespočívá v pouhém zařazení za sebou v určitém řetězci, ale každý aktuální stav je v „sobě samém“, tj. „niterně“ spjat jak s tím, co předcházelo, tak s tím, co teprve nastane. Proto také můžeme říci, že každý aktuální stav je bytostně spjat s celkem události, nebo také jinak, že událost jako celek je s to se v každém svém aktuálním stavu k sobě jakožto k událostnému celku vztahovat.
(Písek, 060907-3.)