This reflection examines the unity of philosophical disciplines and criticizes the problematic Socratic shift from nature toward human and social affairs. Such a turn often results in nature being either ignored or anthropomorphized. The author argues that philosophy cannot properly relate to the whole if it does not unify its internal approaches. While modern sciences tend toward narrow specialization, philosophy must resist isolation and fragmentation. The text proposes a dual structure: alongside specialized scientific fields, there should exist corresponding philosophical disciplines (such as philosophical physics, biology, or logic) that represent the entirety of philosophy focused on a specific subject. It is crucial to correct asymmetries introduced by existentialism and ensure that developments in one philosophical branch are integrated across the others. Ultimately, the philosopher's task is to personally develop these connections within a unified vision, maintaining philosophy's role as a discipline that harmonizes various aspects of reality and human thought against the pressures of specialization.
Filosofie – jednota disciplín
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 9. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Filosofie – jednota disciplín
Problematičnost ,sókratovského‘ odvratu od ,přírody‘ k záležitostem člověka a obce spočívá v tom, že na přírodu se buď zapomíná anebo je interpretována „k obrazu člověka“ (a pokud to nelze provést, je odsunuta stranou zájmu). Filosofie však se nemůže řádně vztahovat k „celku“, pokud sama nesjednotí své přístupy k tomuto celku. Tendence věd k odbornosti, k specializovanosti je tedy vždycky jakýmsi prohřeškem nejen proti filosofii (a jejím hlediskům), ale proti nárokům jednoty a sjednocenosti, jimž je vystaven jak každý člověk osobně, tak všechno lidské podnikání, myšlení nevyjímajíc. Filosofie proto nemůže připustit jakékoli osamocení, jakoukoli izolovanost svých disciplín. Proto je třeba respektovat jakési nutné zdvojení všech disciplín, jak se historicky ustavily a jak se ještě v budoucnosti asi budou ustavovat: na jedné straně tu budou disciplíny specializované a stále dál se specializující (s tendencí k pokračujícímu štěpení), a na druhé disciplíny filosofické, z nichž každá musí zůstávat celou filosofií, i když se přednostně bude soustřeďovat na jeden výsek skutečnosti či spíše problematiky. To např. znamená, že vedle fyziky jako přírodovědecké disciplíny má svou plnou legitimitu fyzika filosofická, vedle odborných věd biologických také filosofická biologie (jako – až dosud – převážná součást a složka filosofické fyziky), vedle matematické (symbolické) logiky logika filosofická, vedle věd politických filosofická politika, vedle jazykověd filosofie jazyka (a řeči) atd. A dále to znamená, že ve filosofii nelze tyto filosofické obory nechávat jen v počátečních a zakrnělých formách, ale že je třeba je vskutku pěstovat a rozvíjet. Zejména v naší době je třeba napravovat některé asymetrie, k nimž došlo pod vlivem filosofií existence a různých existencialismů. Ukáže-li se v jedné filosofické disciplíně nějaký perspektivní způsob myšlenkových postupů, je třeba se vždy okamžitě tázat, jaké důsledky to má pro jiné filosofické disciplíny, a to právě v rámci jednotného filosofického záměru. Což znamená, že každý filosof, pokud se nepřipojí k nějaké škole nebo skupině, to musí alespoň v základních rysech myslit, tj. myšlenkově vypracovat sám.
(Písek, 030907–1.)