This text critically examines the nature of object-oriented thinking in relation to reality and the concept of nihilism. The author argues that object-oriented thinking reduces complex reality to a mere abstraction by focusing exclusively on the external, objective side of beings. The true, non-objective dimension of existence, which object-oriented thinking ignores and labels as "nothing," is in fact the decisive driving force of all events. Within this framework, objective reality is viewed merely as a relic or a by-product of actual occurrences that serves as material for new levels of being. A central thesis involves the re-evaluation of nihilism: while focusing on the non-objective "nothing" is often misinterpreted as nihilism, the author asserts that true nihilism lies in the tradition of object-oriented thinking itself. This tradition treats as "nothing" that which is most essential and constitutive for the world—the "cornerstone" of non-objectivity without which the structure of reality collapses. The text thus calls for a new intellectual strategy that draws from these non-objective foundations.
[Předmětné myšlení, skutečnost, nihilismus]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 10. 12. 1979
- This is a part of the original document:
- 1979 (strojopis)
[Předmětné myšlení, skutečnost, nihilismus]
79/017 (791210–5)
To, co předmětné myšlení považuje za „nic“, je filosoficky relevantnější než všechna předmětná skutečnost. Předmětné myšlení tím, že se výhradně orientuje na předmětnou skutečnost, resp. na předmětnou stránku konkrétních jsoucen (která jsou srostlicemi vnitřního a vnějšího, z hlediska přístupu tedy předmětného a nepředmětného), jednak redukuje konkrétní skutečnost na pouhou abstrakci, na jeden její aspekt, jednak zcela pomíjí a neregistruje ryzí nepředmětnost. Ve skutečnosti však to, nač se orientuje předmětné myšlení, je pouhým reliktem, zbytkem, pozůstatkem skutečného dění; bylo by možno říci „vedlejším produktem“, kdyby tento vedlejší produkt nebyl čas od času znovu vyzvednut k důležitější funkci, totiž k tomu, aby se stal materiálem při výstavbě nového dění vyšší úrovně. Předmětná skutečnost je vedlejším produktem dění, pokud není předmětem nějaké reakce nového úseku dění, nějaké nové události. Nicméně základní a rozhodující je v každém případě skutečnost nepředmětná, která je hybnou silou každého dění. V přístupu ke skutečnému světu se tedy předmětné myšlení ocitá v roli stavitelů, kteří zavrhli kámen „úhelný“, to jest kámen, bez něhož celý oblouk, celá stavba spadne a zhroutí se. Jestliže se tedy určitá myšlenková strategie obrátí směrem k tomu, co předmětné myšlení považovalo a považuje za „nic“, to znamená jestliže se k této „nicotě“ či „nicotnosti“ zaměří, aby odtud čerpalo cosi nového a podstatného, pak jen zdání může svědčit pro to, že jde o případ nihilismu. Zcela naopak se jako nihilismus ukazuje ona tradice předmětného myšlení, která ono podstatné a směrodatné považovala a považuje za „nic“.
(10. 12. 1979)