This text explores the intrinsic link between the future of philosophy and the nature of human thought. The author argues that philosophy faces decline in environments dominated by purely technical or pragmatic thinking. Its survival relies on individuals driven by a unique obsession, which the ancient Greeks identified as "philosophical eros"—a striving of the lower for the higher. Philosophy is compared to art in that it requires both innate talent and intense attraction. However, beyond mere technical skill or inspiration, philosophical practice demands rigorous cultivation through historical context. Unlike other disciplines, philosophy depends heavily on understanding and engaging with thinkers from the past. True philosophical thinking is thus inseparable from a vast historical continuity. The text concludes that for philosophy to persist, it must transcend practical utility and remain rooted in a passionate search for truth and a deep dialogue with the history of ideas, ensuring its relevance in an increasingly technical world.
[Budoucnost filosofie a budoucnost myšlení]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 2. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
[Budoucnost filosofie a budoucnost myšlení]
Budoucnost filosofie záleží na budoucnosti myšlení vůbec. Tam, kde se nemyslí, nebo tam, kde se myslí jen „technicky“, „pragmaticky“, nemá filosofie na růžích ustláno, a dokonce je možné, že docela odumírá. Rezistenci pak mohou projevit jen lidé, kteří jsou oním zvláštním způsobem myšlení takměř „posedlí“; staří Řekové si toho byli vědomi a mluvili o „filosofickém erótu“, tj. o erotické lásce k filosofii (musíme tu ovšem připomenout, že erotická láska ve starém Řecku znamenala jen lásku nižšího k vyššímu a že se sexem mohla, ale také nemusela mít vůbec nic společného); přinejmenším podle Platóna je třeba rozlišovat toužící lásku k pravdě – FILIA – od lásky k filosofii – ERÓS FILOSOFIKOS. Aristotelés zase byl přesvědčen, že je člověku vrozena touha po poznání. Atd. Nepochybně jsou opravdu někteří lidé filosofickými problémy, otázkami a vůbec filosofickým způsobem myšlení překvapivě pro své okolí strhováni. V tom smyslu je filosofie podobná některým druhům umění: vyžaduje nadání, ale vedle toho tu musí být jakási zvláštní přitažlivost, která nadaného člověka strhuje k tomu, aby filosofoval. A jako v každém umění má vedle talentu velký význam jeho kultivace, vzdělání, které ovšem u filosofie nespočívá jen v nějakém zdokonalování v ovládání technik, ba ani v pouhé inspiraci jinými mysliteli (ani jedno ovšem nelze nijak podceňovat). Ve filosofii nesrovnatelně víc než v kterémkoli druhu umění záleží na znalosti a porozumění starším až i nejstarším myslitelům, tedy zapojenost do rozsáhlých dějinných kontextů.
(Písek, 980202-1.)