This document is a formal protest letter issued by Charter 77 spokespersons on April 24, 1978, addressed to the Federal Assembly and other high-ranking Czechoslovak authorities. It concerns the case of Gustav Vlasatý, a long-term employee of the Chemopetrol plant in Litvínov, who was sentenced to twenty months in prison for the crime of sedition. Vlasatý's alleged offense involved placing two of his pay stubs on a workplace bulletin board to highlight a decrease in his earnings, thereby challenging official propaganda regarding the rising living standards of workers. Charter 77 characterizes this prosecution as a blatant violation of constitutional rights and international human rights covenants, specifically the right to freedom of expression. The authors argue that the legal action was a pretext for political persecution and management's retaliation against a vocal critic. The letter demands Vlasatý's immediate release, the dismissal of all charges, and his full civic rehabilitation.
Ladislav Hejdánek – Marta Kubišová – Jaroslav Šabata: Dokument Charty 77 č. 50
docx | pdf | html
◆ dokument of Charter 77, Czech, origin: 24. 4. 1978
- in: Charta 77: Dokumenty 1977–1989. Svazek 1, Praha: Ústav pro soudobé dějiny, 2007, p. 132–133
1978, 24. dubna, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění, generálnímu prokurátorovi ČSSR, České národní radě a ministru spravedlnosti ČSR, protestující proti trestnímu stíhání Gustava Vlasatého z Litvínova.
Mnozí českoslovenští občané, mezi nimi zejména pracující koncernového podniku Chemopetrol v Litvínově, se v uplynulých týdnech dověděli o trestním stíhání Gustava Vlasatého, zaměstnance těchto chemických závodů.’
Gustav Vlasatý pracuje v podniku dvacet devět let; byl zprvu laborantem, později pracovníkem propagace. Patří mezi desetitisíce československých pracujících, kteří se po roce 1968 stali obětí politické diskriminace v zaměstnání a povolání, na niž upozornila Charta 77 již ve svém základním prohlášení, dále v dokumentu č. 7 a dopisech Federálnímu shromáždění z 30. května 1977 a 19. ledna 1978.2 I když Gustav Vlasatý mohl po roce 1970, kdy byl vyloučen z KSČ, dále pracovat v chemických závodech, byl diskriminován tím, že byl přeřazen do podřadné funkce a pobíral mnohem nižší plat. Svou nespokojenost vyjádřil žertem na nástěnku ve své kanceláři, na níž byly umístěny výstřižky z oficiálního československého tisku o snižování životní úrovně pracujících na Západě a o rostoucím materiálním blahobytu československých pracujících, umístil své dvě výplatní pásky, jednu z konce 60. let a druhou z loňského roku. Úbytek činil několik set korun. Nástěnka visela na pracovišti mnoho měsíců; dne 30. ledna 1978 byl Gustav Vlasatý obviněn z trestného činu pobuřování podle § 100 odst. 1 a) trestního zákona, byla u něj provedena domovní prohlídka a podnik s ním okamžitě rozvázal pracovní poměr. Téhož dne byl vzat do vazby, kterou strávil ve věznici v Litoměřicích. Dne 24. března 1978 byl okresním soudem v Mostě odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců; tento rozsudek dosud nenabyl právní moci.3
Případ Gustava Vlasatého je výrazem neuspokojivé situace v podniku, a to zejména v oblasti mezilidských vztahů, personální politiky a řízení práce. Gustav Vlasatý tyto nedostatky často kritizoval. Je tedy pravděpodobné, že již dávno vyvěšená nástěnka posloužila pouze jako záminka pro jeho uvěznění a odsouzení. Skutečným důvodem této perzekuce je obava některých vedoucích pracovníků o vlastní pozice. Propuštění z práce a uvěznění Gustava Vlasatého je popřením práv pracujících, a to těch, která jsou oficiálně tolik zdůrazňována: práva na kritiku a na spoluúčast na řízení podniku a práva na práci podle kvalifikace a schopností.
Případ Gustava Vlasatého znovu ukázal, že soudy používají jednotlivých ustanovení trestního zákona v případech, kdy skutková podstata spočívá pouze v tom, že občan jednal v souladu s právy a demokratickými svobodami, které mu zaručuje ústava, oba mezinárodní pakty o lidských právech a celý právní řád. Justiční orgány mohou takto označit za pobuřování jakoukoli společenskou kritiku, jakékoli domáhání se práv, jakýkoli projev svobodné vůle. Gustav Vlasatý jednal v souladu s článkem 28 Ústavy a článkem 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, které zaručují svobodu projevu, zatímco justiční orgány tato ustanovení nerespektovaly. Okamžitým rozvázáním pracovního poměru porušilo vedení podniku zejména článek 21 Ústavy, článek 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, zákonné ustanovení podle § 53 Zákoníku práce a článek 3 písmeno c) úmluvy č. 111 Mezinárodní organizace práce OSN.
Charta 77 je neformální společenství, které usiluje o dodržování lidských práv a respektování právního řádu. Byli jsme seznámeni s osudem Gustava Vlasatého a pokládáme postup proti němu a zejména jeho odsouzení za nezákonné. Žádáme proto se vším důrazem, aby tyto nezákonnosti, které mají v jeho případě osmiletou historii, byly cestou zákonných prostředků odstraněny. Žádáme rovněž, aby jejich viníci byli potrestáni a aby s průběhem těchto kroků, které musí být završeny plnou občanskou rehabilitací Gustava Vlasatého, byli seznámeni zaměstnanci chemických závodů. V prvé řadě však požadujeme okamžité propuštění Gustava Vlasatého na svobodu.
dr. Ladislav Hejdánek, Marta Kubišová, dr. Jaroslav Šabata mluvčí Charty 77
^ úsd, sb. FMV-Ch – strojopis, prvopis s vlastnoručními podpisy.
Viz Sdělení VONS č. 5 (Gustav Vlasatý). In: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 6, s. 4; Sdělení VONS č. 6, tamtéž, č. 7 (1978), s. 2; Ještě k případu Gustava Vlasatého, tamtéž, č. 8 (1978), s. 24.
Srv. D10 (8. 3. 1977), D16 (30. 5. 1977) a D40.
Rozsudek potvrdil 12. května 1978 v odvolacím řízení Krajský soud v Ústí nad Labem .
Plné znění: In: Informace o Chartě 77, roč. 1 (1978), č. 6, s. 4-5 • Charta77. Rok 1978. Samizdatový sborník, s. 42.