This text examines the philosophical nature of events, both large and small, emphasizing that an event cannot be reduced to a mere point in the present. Instead, an event must be understood as a whole process with its own beginning, end, and duration. The author draws a distinction between events established by human consciousness or intention, such as historical or daily occurrences, and "true events" that constitute and maintain their own wholeness. According to the text, only living beings as individuals can be considered true events. In contrast, the emergence of species, genera, or complex ecosystems like forests and lakes does not qualify as a true event, despite showing signs of integration or cooperation. The analysis raises fundamental questions about the origin and birth of these true wholes and explores the ontological boundaries of what constitutes a genuine subject of becoming. By distinguishing self-sustaining entities from human constructs, the work provides a critical perspective on how we define and perceive the continuity and integrity of processes in the natural and historical world.
Události – velké a malé
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 8. 2018
- This is a part of the original document:
- 2018
Události – velké a malé
Velké události nezačínají jen v přítomnosti, tedy bez minulosti, a nekončí v přítomnosti a nestávají se hned (tedy v přítomnosti) minulostí, ale dějí se dále, a to způsobem, závislým na lidech, jichž se týkají; z toho vyplývá, že posoudit to, co se nyní stalo a děje, nelze redukovat na to, co zjišťujeme právě teď. To však platí i o událostech malých, dokonce i o těch nejmenších. Událost, každou událost, tedy musíme považovat za něco, co má nejen počátek a konec, ale zejména co má veškerý (svůj) průběh, tedy za celek. Ovšem za opravdový celek můžeme považovat jen událost, která sama svou celkovost založila a také udržuje; to nesmíme zaměňovat za „událost“, kterou jsme založili (a kterou ve své mysli, ve svém vidění nadále uvažujeme, intendujeme), tedy o jejímž počátku a konci jsme rozhodli – ať už ze sebe lepších důvodů – sami (jak se tomu má třeba s událostmi každodenního života nebo událostmi dějinnými apod.). Pokud uvažujeme jen o „pravých událostech“ jakožto pravých „celcích“, stojíme nutně před problémem, odkud se vůbec bere jejich „počátek“, kde (a kdy) máme hledat jejioch původ, jejich zrod. Za „pravé“ události můžeme snad považovat všechny živé bytosti, ovšemže jen jako jedince (individua); vznik a vývoj druhů a rodů za „pravé“ událostné dění považovat nelze. (Podobně nelze za pravé událostné dění považovat vznik a vývoj místních symbióz a různě velkých lokalit, jako je třeba les, rybník či jezero, řeka atd., a to navzdory tomu, že tam někdy můžeme skutečně pozorovat určité rysy integrovanosti resp. Vzájemné spolupráce.)
(Písek, 180821-3.)