Tento text z roku 1957 se kriticky zamýšlí nad povahou času a odmítá představu, že vše je uloženo v jednolité, celkové časové posloupnosti. Autor tvrdí, že takové pojetí je pouze vnějším pohledem na výslednici mnoha rozmanitých a různorodých časovostí jednotlivých dějů a událostí. Skutečný čas podle něj existuje výhradně tam, kde je přítomnost chápána jako opravdové a živé napětí mezi tím, co bylo, a tím, co teprve nastane. Právě v tomto přítomném okamžiku jsou minulost a budoucnost vtaženy do aktuálního prožívání, čímž teprve získávají svou identitu jakožto minulost a budoucnost. Práce tak zdůrazňuje fenomenologický a existenciální rozměr lidské časovosti, kde čas není vnímán jako abstraktní lineární osa, ale jako vnitřní struktura dění, která se konstituuje skrze aktivní vztah k přítomnosti. Tento stručný, ale myšlenkově hutný záznam nabízí hlubokou kritiku mechanického chápání času a otevírá prostor pro pochopení temporality jako dynamického procesu lidské existence.