This text explores the historical nature of conceptual thinking and its consequences for the development of philosophy. The author argues that the central issue is not the chronological emergence of concepts, but rather their evolving nature and long-term historical trajectory. In addressing the question of the "end of philosophy," the text examines the essential relationship between philosophical inquiry and the conceptual tools it employs. A significant methodological challenge arises from the paradox that concepts must be used to investigate the very nature of conceptualization. The author contends that the end of philosophy cannot be determined from an external perspective, as no non-philosophical authority is competent to define philosophy's boundaries. Conversely, a philosophical declaration of its own end would be self-contradictory, as such a claim would constitute a continuing philosophical act. The text emphasizes the necessity of rigorously re-examining concepts to understand the history and future of thought.
[Dějinné důsledky vynálezu pojmů]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 26. 9. 1992
- This is a part of the original document:
- 1992
[Dějinné důsledky vynálezu pojmů]
Nahlédneme-li tuto dějinnou povahu pojmového myšlení, nemůžeme nevidět, že hlavní problém není v tom, kdy a jak se pojmovost v myšlení prosadila, ale jaká byla zpočátku její povaha a jaké byly a jsou její další osudy. Také pro zmíněnou otázku „konce filosofie“ je rozhodující, jak pojmeme bytostný vztah filosofie k pojmům, resp. k pojmovosti právě v souvislosti s její „epochální“ (tj. po celé epochy se prosazující a projevující) proměnlivostí a s jejími (dlouhodobými) dějinnými osudy. Proto je naprosto nutno se znovu pokoušet stále hlouběji a za použití nových myšlenkových prostředků a postupů stále precizněji zkoumat povahu pojmů a pojmovosti. Zvláštním úskalím tu je ovšem nevyhnutelnost využití pojmů a pojmovosti k dalšímu pronikání právě k této jejich povaze. Bez pojmů nelze myšlenkově uchopit, co to vlastně je pojem. To má své perspektivní dějinné důsledky například v tom, že konec filosofie nelze rozpoznat ani konstatovat ani filosoficky, ani mimofilosoficky. Mimofilosoficky to není možné prostě proto, že neexistuje mimofilosofická instance, která by mohla kompetentně rozhodnout o tom, co je a co už není filosofie. A filosoficky se to zdá být nemožné proto, že každé takové na platnost pretendující filosofické rozpoznání a konstatování by muselo být v rozporu se sebou, totiž se svou vlastní skutečností, která se onomu rozpoznání vymyká, protože onen údajný konec filosofie filosoficky zřejmě přežívá. (Pozn.: starší text – připravováno pro Sobotku, ale nedokončeno.)
(Praha, 920926-2.)