This text analyzes the philosophical concept of 'making something an object' and provides a critique of its common usage. The author distinguishes between simple thematization—merely focusing attention on a topic—and the process of objectification, where a theme is mistakenly constructed as an object placed 'outside' or 'in front of' the self. A primary concern identified is the tendency to reduce complex realities to mere objects, which results in the neglect or denial of their non-objective aspects. The text highlights that many realities either lack an objective nature entirely or possess a profound non-objective dimension alongside their objective surface, which is devalued during standard objectification. The reflection focuses on the methodological challenge of how to thematize these non-objective realities without subjecting them to an impermissible reduction. Ultimately, the work contributes to the discussion on the limits of objectifying thought and the necessity of recognizing non-objective phenomena that require a different approach to knowledge and reflection.
Předmět (učinit předmětem)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 5. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Předmět (učinit předmětem)
Běžný význam rčení „učinit (si) něco předmětem“ má pouze říci, že je něco tématizováno, tj. učiněno tématem; ale tento běžný význam je nejčastěji chybně spojován s tím, že ono tématizované chápeme jednoznačně jako „předmět“ ještě v jiném smyslu, totiž že je stavíme „před sebe“ a tím vně či mimo sebe – a navíc ještě že s jakousi nekontrolovanou samozřejmostí předpokládáme, že k tomuto tematizovanému máme zvnějšku, tedy odjinud (konkrétně od „sebe“) přístup. Tak ovšem dochází k tomu, že „učinit (si) něco předmětem“ neznamená jen to tématizovat, tj. prostě se na to zaměřit a soustředit, ale něco s tím tématizovaným učinit, totiž „předmět“ z toho teprve jako udělat, zkrátka to „zpředmětnit“. Zvláštním problémem je tento druhý případ, když takto „zpředmětňujeme“ něco, co buď vůbec nemůže „stát před námi“ (ani „ležet před námi“), nebo když na pouhý předmět redukujeme něco, co sice předmětnou stránku vskutku má, ale co má také stránku nepředmětnou, která tím je zapomenuta, znehodnocena nebo vysloveně popřena. Odtud je zřejmé, jakým problémem je tématizace skutečností, které vůbec nemají předmětnou stránku, ale i skutečností, které vedle stránky předmětné mají také stránku nepředmětnou, kterou však také někdy musíme tématizovat (nebo alespoň spolu-tématizovat).
(Písek, 140517-1.)