This text explores the ontological essence of how events emerge, specifically comparing the nature of virtual and real particles. The author raises a fundamental question regarding why virtual particles exhibit a significantly shorter lifespan than their real counterparts. A key factor lies in the relationship with the environment; while real entities can draw resources from their surroundings for their own actualization, the very beginning of any occurrence cannot be derived from this environment. The text argues that every 'true' event must have its origin in something that did not exist before its commencement and arrives from the future as the primary guarantor of its start. If an event's beginning could be fully determined by preceding states, it would not be a 'true' or internally integrated event. This perspective highlights the internal integrity of an entity, which requires an element of novelty for its emergence that is not reducible to mere causal influences of the surroundings or the past.
Vznik (vnitrosvětný)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 3. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Vznik (vnitrosvětný)
Můžeme plným právem postavit otázku, čím to je způsobeno, že „virtuální“ částice má pronikavě kratší dobu „života“ než příslušně obdobná částice „reálná“. Nepochybně to velmi podstatně souvisí s jejím okolím či prostředím: reálná částice se děje (odehrává) tak, že používá něco ze svého prostředí k vlastním uskutečňování. Avšak jedna věc je zřejmá: aby mohla nějaká částice (nebo nějaké kvantum) „načerpat“ něco ze svého „okolí“ či „prostředí“, musí se začít dít (odehrávat), musí zkrátka „startovat“. A start takové události nemůže být odvozován z onoho okolí či prostředí – to se může jen podílet na něčem v průběhu takového jsoucna-události. Takže bez ohledu na to, zda jde o start události virtuální nebo reálné, každá (pravá) událost musí mít svůj původ v něčem, co před jejím startem „ještě nebylo“ a není „tu“, nýbrž co přichází z budoucnosti a onu událost umožňuje a zakládá, co je skutečně tím posledním (resp. prvním) garantem jejího startu. Pokud by bylo možno nějakou událost (resp. její start) plně odvodit z toho, co předcházelo, bylo by to nezvratným dokladem toho, že nejde o událost „pravou“, tj. vnitřně integrovanou.
(Písek, 070309-3.)