This text analyzes the long-standing tension between philosophy and theology, tracing its origins to the fundamental differences between Greek and Hebrew intellectual traditions. The author challenges the conventional interpretation that views this conflict simply as a struggle between theology's ties to myth and philosophy's progression toward science. Instead, the core of the issue lies in contrasting perceptions of time and narrativity. While the Greek Logos relies on conceptualization and defines itself against narrative, traditional myth remains oriented toward the past, seeking to mediate and represent primordial history. In contrast, the most significant contribution of Hebrew thought is its concentrated orientation toward the future and that which "is not yet." This perspective focuses on what lies beyond the control of any current or past presence. By examining these two distinct approaches to temporality, the author redefines the relationship between philosophy and theology, moving beyond ideological simplifications to highlight a deeper ontological and temporal divergence.
Filosofie x theologie / Theologie x filosofie
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 8. 2007
- This is a part of the original document:
- 2007
Filosofie x theologie / Theologie x filosofie
Dlouhotrvající konflikt filosofie (a věd) s theologií, jak jej známe z počátků nové doby a jak dodnes straší v některých jinak dost osvícených hlavách, má po mém soudu svůj původ právě v odlišnosti dvou velkých zejména (ale nejen) myšlenkových tradic, totiž řecké a hebrejské. K počátkům tohoto velkého setkání dvou „kultur“ docházelo již několik staletí před vznikem křesťanství a křesťanské theologie. Interpretovat zdroj tohoto napětí tak, že theologie je stále ještě příliš spjata s mýtem a mythologií, zatímco filosofie je na cestě k zvědečtění a k opravdové vědě, je prostě nesprávné, protože dává důraz na nepodstatnou stránku sporu (takže je tím onen spor, ono napětí falešně ideologizováno). Pokud pojmeme mýtus a mytologii tak, že rozhodující rys vidíme v narativitě, ukáže se pochopitelně, že řecký LOGOS se vskutku velmi ostře a zásadně postavil proti narativitě, tj. proti nejrůznějším vyprávěním (báchorkám), a že naproti tomu se co nejdůsledněji opíral o pojmy a pojmovost. A proti tomu ovšem je naprosto zřejmé, že hebrejské tradice s pojmy ani pojmovostí dlouho nepočítaly a narativity neopouštěly, a to ani v době, kdy už v pozdním židovstvu – řecký vliv lze beze všech pochyb zjišťovat. Zcela jinak ovšem vztah mezi obojím bude vypadat, když se soustředíme na dvojí různé chápání času a časovosti ještě i tam, kde v řeckých tradicích narativita ve jménu LOGU odmítána nabyla. Vyprávění má vždycky velmi blízko k času, neboť ve svém líčení musí čas předpokládat a také samo zpodobovat. A tu vidíme, že mytické vyprávění je soustavně orientováno na minulost resp. praminulosti, a svůj vlastní cíl vidí v tom, že naslouchajícímu tu pominulost prostředkuje a zpřítomňuje. Naproti tomu tím největší vynálezem hebrejského myšlení je soustředěná orientace myšlení (event. reflexe či praereflexe) směrem k budoucnosti a do budoucnosti, tedy orientace směrem k „něčemu“, co „ještě není“ (a zejména co není v moci čehokoli aktuálně přítomného, natož minulého).
(Písek, 070807-2.)