Tyto přípravné poznámky z roku 1990 tvoří podklad pro přednášky z filosofické antropologie na Filosofické fakultě UK. Text vymezuje filosofickou antropologii jako disciplínu orientovanou na celek, čímž ji odlišuje od parciálních vědeckých oborů. Autor kriticky reflektuje podněty Immanuela Kanta, Maxe Schelera a Seneky, přičemž se zaměřuje na pojmy svobody, odpovědnosti a podstatu lidského subjektu. Subjekt je zde pojat jako entita vykloněná do budoucnosti, která přesahuje pouhou biologickou danost (fysis). S využitím biologických poznatků Adolfa Portmanna, zejména teorie o předčasném porodu člověka, text dokládá, že lidská biologie je neodmyslitelně spjata se sociální a kulturní sférou. Člověk je v tomto pojetí definován jako unikátní „událost“, jejíž existence je určována časovostí plynoucí z budoucnosti do minulosti. Tento rámec umožňuje nahlížet na lidské bytí jako na integritu těla, životního procesu a subjektu, v němž hraje klíčovou roli ontologicky zakotvená svoboda.