Tento text se zabývá filosofickým zkoumáním pojmu „přirozené“ v kontextu biologie a ontologie. Autor zpochybňuje běžnou představu, že instinkty a životní projevy jsou čistě vrozené, a poukazuje na roli učení, praxe a her v přírodě. Diskutuje o hranici mezi živou a neživou hmotou a klade si otázku, zda život není spíše formou aktivity, jakousi „hrou“ atomů a molekul. Text kriticky reflektuje dědictví antického atomismu a navrhuje alternativní pohled na přírodu. Pokud odmítneme mechanistické chápání atomů jako pasivních prvků a přiznáme jim schopnost aktivity, musíme přehodnotit povahu subjektivity v rámci přírodních procesů. Autor se opírá o myšlenku Teilharda de Chardina o „přirozených jednotkách“ a interpretuje subjekty jako pravé události s vnitřní a vnější stránkou. Celkově esej vybízí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak definujeme život a co skutečně znamená jednat v souladu s přírodou, aniž bychom redukovali realitu na pouhé zdání.