Tato filosofická úvaha se zaměřuje na ontologický vztah mezi událostí a jejím subjektem. Autor argumentuje, že událost není se svým subjektem totožná hned od svého počátku, ale musí se jím v průběhu svého trvání teprve stát. Zatímco elementární události prvního řádu si vystačí s vrozenou integritou plynoucí z jejich nepředmětné stránky, komplexnější události vyžadují ustavení subjektu jako garanta své vnitřní sjednocenosti a kontinuity. Tento proces je úzce spjat s „prohlubováním“ nepředmětnosti a s uchopením se „budosti“ jako jedinečné příležitosti. Stane-li se událost subjektem, získává nezbytný odstup od vnějšího okolí a dosahuje prvotní formy svobody, která se navenek projevuje jako kontingence. Ustavení subjektu tak představuje zásadní krok k emancipaci události a k založení její svébytné, individuální jedinečnosti. Text tak podrobně analyzuje mechanismy, jimiž se událostní dění transformuje v autentické subjektivní bytí, které přesahuje pouhý výskyt v čase a prostoru.