Text se zamýšlí nad povahou dějinného a přítomného dění, přičemž kriticky analyzuje náš sklon vysvětlovat veškeré události pouze na základě kauzálních řetězců a minulých determinací. Autor poukazuje na to, že existují aspekty skutečnosti, které z předchozích stavů odvodit nelze, a přestože jsou často přehlíženy nebo označovány za pouhé náhody, představují klíčový prvek novosti. Považovat tyto nové prvky za bezvýznamné náhody je podle autora zásadní metodologickou chybou, kterou nelze přijmout jako obecný princip interpretace světa. Místo toho je nutné rozvinout metodu, která by i retrospektivně dokázala v tom, co se jeví jako nahodilé, identifikovat autentickou novost pramenící z tzv. světa nepředmětnosti. Tato novost není produktem minulosti, ale vyvěrá z "budoucnosti přicházející". Text tak vybízí k hlubšímu zkoumání struktur, které nejsou určeny setrvačností, ale otevírají prostor pro příchod skutečně nového a nepředvídatelného.