Text zkoumá vztah mezi niterností, nepředmětností a subjektivitou v rámci filosofického modelu subjektu. Zatímco niternost subjektu lze ztotožnit s jeho nepředmětnou stránkou, subjektivita představuje odlišný fenomén. Subjektivita není původní jednotou, nýbrž sférou „nepravých událostí“ odehrávajících se v mysli, která v sobě zahrnuje jak předmětné, tak nepředmětné aspekty. Autor zdůrazňuje, že integrita subjektivity není dána automaticky ani není založena na nižších, organických úrovních. Mezi organickou integritou a integritou vědomí existuje zásadní předěl. Udržení celistvosti subjektivity vyžaduje neustálé a vědomé úsilí samotného subjektu. V případě oslabení tohoto úsilí dochází k rozvolnění nebo úplnému rozpadu subjektivity. Tato analýza tak ukazuje na dynamickou a aktivní povahu lidského vědomí a jeho odlišnost od čistě biologických struktur.