Text se zabývá filosofickým pojetím počátku (arché) a vztahem mezi Bohem a dějinami skrze prizma událostného dění. V první části autor kritizuje chápání počátku jako něčeho vnějšího či předcházejícího, co je odděleno od samotného děje. Místo toho navrhuje pojetí počátku jako integrální součásti vnitřně sjednocené události, což vede k uznání mnohosti počátků, které nepřicházejí z minulosti, nýbrž z budoucnosti. Druhá část reflektuje Boží vtělení jako vstup do dějin, čímž se inkarnace stává trvalým procesem. Autor zdůrazňuje roli kontingence a nutnost „rozpoznávání znamení časů“. Dějiny nejsou chápány jako statický soubor minulých událostí, ale jako živá přítomnost, která vyžaduje neustálé oživování a aktualizaci. Varuje před ustrnulými vzorci a zdůrazňuje, že pravý smysl dějin spočívá v otevřenosti vůči novým událostem a etické výzvě pro současnost, čímž propojuje ontologické úvahy o počátku s teologickou interpretací dějinnosti.