Předložený text zkoumá vztah mezi pojmem a předmětem v rámci aktu vědomí. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv se lidské vědomí může k předmětům vnějšího světa vztahovat bezprostředně, zavedení pojmovosti přináší do tohoto procesu zásadní transformaci. Tato změna spočívá především v ustavení druhého, takzvaného „intencionálního“ předmětu, který slouží jako konstruovaný myšlenkový model reality. Myšlenkový akt strukturovaný pojmově se tak vyznačuje specifickou podvojnou intencionalitou: směřuje současně k reálnému předmětu i k jeho ideálnímu pojmovému konstruktu. Klíčovou vlastností tohoto intencionálního předmětu je jeho naprostá neměnnost a fixovaná identita; jakmile je jednou platně konstituován, zůstává pro vědomí vždy totožný. Právě tato vnitřní stabilita umožňuje vědomí nahlížet různé reálné entity jako případy „téhož“ druhu, rodu či typu. Pojmovost tedy povyšuje původní, často nepřesnou předpojmovou zkušenost na úroveň precizní klasifikace a vědecké abstrakce. Tato fixace významu skrze intencionální předměty je nezbytným předpokladem pro kognitivní uchopení identity v neustále se proměňující realitě.